Loňský šampionát neměl jednoznačného favorita, nicméně MVDP jasně dominoval finálové pětici nejsilnějších MVDP, Pogačar, Bettiol, Van Aert, Pedersen. Letošní MS favorita má, resp. hned dva. Po skvělé sezóně Tadeje Pogačara si jeho fanoušci ani média prakticky nepřipouští, že by to mohl být kdokoliv jiný, než právě Tadej. Remco Evenepoel sice tolik fanoušků nemá, ale jeho Olympijská dvojkoruna spolu s vítězstvím v mistrovské časovce před týdnem jsou také hodně přesvědčivé argumenty. A na rozdíl od Tadeje, už mistrem světa byl. Jak reálná jsou tedy očekávání médií a fanoušků? Je opravdu Van der Poel bez šancí? Co Primož Roglič? Co Pedersen, Hirschi a ostatní?
Pokud se skotské Glasgow zapsalo do dějin cyklistiky jako nejtěžší městské kritérium , kde šanci měli jedině špičkoví klasikáři, pak švýcarský Curych má už nyní přídomek Tadej, Remco nebo někdo jiný? Pro ostatní je prý trať s převýšením 4470m příliš náročná.
Jenže tento lichý argument jednoduše vyvrátil už v pátek jakýsi Niklas Behrens, který získal titul mistra světa U23. Měří totiž 1,95m a váží bezmála 80kg !!!
Dvoumetrový němec Nikolas Behrens si jede pro zlatou medaili na MS v Curychu.
Druhému Martinu Svrčkovi takřka dokonalé vrchařské parametry (175cm, 66kg) nebyly do závěrečného spurtu nic platné. Kdyby se mohl Behrense zbavit už ve stoupání, určitě by to udělal. Ale bylo to spíše naopak. Byl rád, že se Behrense v rozhodujících stoupáních udržel a rozhodovalo se spíše ve sjezdu.
Pojďme si tedy před závodem ELITE na 275km zrekapitulovat některá další fakta.
Remco, Tadej
O samotné převýšení okruhu, které je o 1000 výškových metrů vyšší než v Glasgow, ale srovantelné s tím v australském Wollongongu před dvěma lety (4167m) jak vidno, ani tak nejde. ve Woollongongu mimochodem vyhrál fenomenálním sólem 25km do cíle Evenepoel a Pogačar skončil někde v druhé desítce, pokud se nepletu. A nyní je Remco ještě o třídu lepší! Ha!?
Výše uvedené konstatování šancí obou nejvýznamějších aktérů je nasnadě a vyplývá zejména z jejich aktuální popularity v médiích. Ale vsadit na to nejde.
Na druhou stranu, poté co oba předvedli během letošní sezóny to co předvedli a zejména letošní Tadejova dominance mocně živená médii, včetně velmi přesvědčivého vítězného úniku na GP Montreal před 2 týdny (co na tom že adekvátní soupeři nestartovali), není se čemu divit.
Mimochodem Tadej si Montreal vybral jako ideální přípravu s podobným profilem jako má Curych, včetně testu poměrně průhledné taktiky na mistrovský závod. Je zřejmé, že co nejtěžší finále závodu s výkonným domestikem (resp. zbývajícími soupeři) v posledních stoupáních je velmi pravděpodobný scénář. Tadej se na něj připravuje a jeho pravděpodobná taktika je, že bude chtít předvést drtivý nástup na Bergstrasse, odlepit se zde ze skupinky favoritů, a následně se pokusit o sólo na cílou pásku.
V Montrealu si Tadej půlminutku v cíli takto uhájil, těžko odhanout, zdali už na víc nebylo, nebo konec jel zadrženě. Každopádně pro fanoušky a média opět zvítězil "drtivým" způsobem. Obávám se, že v Curychu se takto snadno a osamoceně do cíle ale nedostane.
Remco po vítězné mistrovské časovce objíždí 6ti hodinové těžké tréninky v okolí Curychu s podobnými výškovými metry jako nedělní závod. Je zřejmé, že po olympijských hrách si věří na všechny a těžký okruh mu nedělá těžkou hlavu. Cyrych je tomu Pařížskému hodně podobný. A tam stačilo zůstat zašitý v pelotonu, šetřit energii a vyčkávat na správný moment. Na prvním stoupání na Côte de la Butte Montmartre, kde se peloton začal dělit zaútočil, pak ještě 2x a bylo to.
Oba nejvýše postavení favorité si budou přát závod velmi, velmi těžký a je pravděpodobné, že ho budou chtít, psychicky posíleni svými aktuálními úspěchy, rozhodnout pokud možno ještě před páskou výše uvedeným způsobem.
Remco po vítězném sólu na MS v australském Wollongoggu 2022
Mathieu Van der Poel
Van der Poel i přes fenomenální jarní úspěchy (MS Cyklokros, Flandry, Roubaix) pro fanoušky na půl roku tak trochu sešel z očí. Už zapoměli, že Flandry i Roubaix vyhrál po sólových únicích 44, resp. 60km před cílem. Olympiáda sice nevyšla podle představ, ale i tam předvedl velmi solidní výkon.
„Tohle je nejlepší Mathieu van de Poel, jaký je možný,“ má šéf týmu Roodhooft jasno v rozhovoru pro novináře. Ale na programu MS je závod s převýšením okolo 4300 metrů. Jak zvládne Van der Poel tak náročnou trať nevíme, ale není žádný důvod k obavám.
Co je na první pohled patrné, Mathieu výrazně zhubnul. Odhadem 2kg. Moc dobře si je vědom, že mistrovská trať nebude pouze o 20ti vteřinových vsazeních, ale hlavně o 5ti minutových anaerobních kopcích (s 20ti vteřinovým vsazeními těch kteří budou chtít vyhrát). Něco jako koncovka na Milano-Sanremo, včetně sjezdu do cíle. A kdo viděl první etapu Okolo Lucemburska před 14ti dny, pochopil, že Mathieu ve spurtu do kopce ostatní soupeře o hlavu převyšuje. Otázka tedy spíše zní, zdali bude mít v tempu mistrovského závodu nabito i šestou hodinu.
MVDP výrazně zhubnul
Primož Roglič
Jako jediný z vážných uchazečů má v nohách Vueltu. Ačkoliv se to nezdá, tohle má váhu. Vzpomenete si jak Carpaz po Tour de France vyhrál na olympiádě v Tokiu? A možná ještě důležitější fakt. V první dvacítce skončili víceméně pouze jezdci z právě skončené Tour de France. Náhoda? Nikoliv. Třítýdenní etapák ničím nenahradíš. A etapák ve vedru už vůbec ne. Nepochybuji o tom že za Primožův aktuální krevní obraz by ostatní dali cokoliv. Psali jsme o tom zde. Jediné co je otazníkem je jeho prodělalná salmonela koncem Vuelty. Ale v časovce skončil "pouhé" 2minuty za vítězným Evenepoelem. A to si stěžoval na prázdné nohy a hodinová muka. A nedokážu si úplně představit, že dobrovolně odevzdá titul Tadejovi, zejména poté kdy ho před pár lety zbavil primátu na Tour v poslední etapě.
Trať
Nemyslím si, že závod se bude rozhodovat dříve než na městských okruzích, resp. dříve než v 5 okruhu ze 7mi.
Zásadní stoupání jsou pouze dvě:
1. Zürichbergstraße má 1.74km/ převýšení 90m
ale pouze cca poslední kilometr je zajímavý s půměrem 7,4%/ maximum 15% a jezdcům trvá něco málo přes 2 minuty (VAM 1946 Niklas Behrens v pátek)
2. Klusplatz - Witikon 2.63km/169m/5.3%
Tak tohle je vysloveně hákový 5ti minutový kopec s mírnějšími pasážemi, v kterém se jezdí průměrem 31km/h. Tohle stoupání ustojí opakovaně prakticky kdokoliv. Muselo by mít dvojnásobnou délku a vyšší sklon, aby nešlo přežít na VO2max jezdců. Tahle hodnota končí jezdcům někde na 8mé minutě, neboli tohle stoupání je hluboko pod fyziologickými možnostmi většiny jezdců.
To už mi přijde zajímavější cca 10km dlouhý poměrně technický sjezd před závěrečnou 4km cílovou rovinkou přerušený pouze tříminutovým vsazením do mírného stoupání na 7. kilometru. Tady může dobrý sjezdař opravdu udělat rozdíl.A pokud bude mokro, zejména tam se budou se dít věci.
Kdo viděl jak Mark Hirschi přišel k titulu mistra světa v Juniorech v Innsbrucku, ví o čem je řeč. A zrovna Mark má formu jako hrom a je na domácí půdě. Stejně tak Pedersen, je od Harrogate opět o pár let zkušenější s výborným spurtem a nesporně ještě lepší výkonností než v propršené anglii, kde uštědřil debakl všem favoritům.
Opravdu to nevidím tak jednoznačně, o to víc se na to nedělní odpoledne těším.
A můj tip je tedy Hirschi a Pedersen, ale přál bych to asi nejvíc Rogličovi.
Nechme se tedy překvapit. Každopádně přeju dobrý zvuk i obraz.
O dokonalou zábavu bude jistě postaráno!
Robert Kleiner,
S1W.cz