Mathieu Van der Poel konečně dobyl vytoužený duhový dres, který mu v posledních letech už několikrát proklouznul mezi prsty. V extrémním souboji muže proti muži ukázal svoji mistrovskou třídu a nezastavil ho ani pád na kluzké silnicí v závěru jeho spanilé jízdy. Předvedl po všech stránkách profesorský výkon a nikomu z jezdců letos nedal ani tu nejmenší šanci.
Do dějin se toto silniční mistrovství zřejmě zapíše jako nejtěžší městské kritérium v historii cyklistiky. Závěrečných 150km na městském okruhu, prošpikovaných nekonečným počtem sprintovaných výjezdů a zrychlení v úzkých, vodou skrápěných uličkách skotského Glasgow. Brutální etapa pro uchazeče o duhový trikot.
Okruh favoritů byl dopředu poměrně jasný. Nikdo, kromě nejlepších klasikářů, nedokáže stokrát zopakovat minutový interval nad 12W/kg a neměl tedy šanci se do tohoto souboje zapojit. Nikdo kdo by nedokázal si za každou zatážkou přišlápnout na 1000W, neměl šanci se udržet ve vedoucí skupině. Nikdo, kdo po třech hodinách nemilosrdného souboje muže proti muži nezvládl reagovat na další a další smrtící údery, nemohl pomýšlet na dobré umístění.
Skvělou zprávou zůstává, že naši v tomto neskutečně tvrdém závodě obstáli, a potvrdili že do výběru pro tento šampionát byli zařazeni právem. Do cíle tohoto šampionátu se nakonec dostalo pouze 51 na smrt vyčerpaných jezdců. Údaj tréninkového zatížení "Training Load" každého z nich měl v cíli většinou historicky nejvyšší hodnotu kterou kdy ve svém tréninkovém deníku viděli. Jmenovitě Stuyven 467 jednotek, Powless dokonce 519. Trénující s watty vědí, že takovéto zatížení bude jejich tělo eliminovat minimálně týden. Tedy zhruba týden po tomto šampionátu nebude moci většina závodníků dělat nic jiného, něž se volně projíždět krajinou.
Jediný komu z našich závod nesedl byl Mathias Vacek, který nedokončil. Tohle klání opravdu nebyl jeho šálek kávy. Ostatní se naopak předvedli ve skvělém světle. Nejlépe své klasikářské předpoklady zůročil Petr Kelemen, jenž závod absolvoval v předlouhém 200km úniku, dostiženém až v polovině okruhů v ulicích cílového města. Naopak Boroš s Ťoupalíkem se snažili vydržet v expresu taženém silnými týmy co nejdéle a zajeli si své nejrychlejší kolo o pouhých 10 sekund pomaleji, něž druhý Wout van Aert.
Umístění našich:
24. Petr Kelemen +10:01
37. Michael Boroš +13:59
42. Adam Ťoupalík +14:06.
Pojďme se na některá data z tohoto neskutečného šampionátu podívat podrobněji.
Trať šampionátu
Už prvních 100km členitou skotskou krajinou bylo nebývale náročných a nad síly mnohých účastníků z méně cyklisticky vyspělých zemí. A nešlo pouze o osmi minutový výjezd na jediné delší stoupání dne, které peloton zvládnul tempem 6W/kg a úctyhocnou rychlostí přes 30km/h. Obtížnější byly v konečném důsledku meustálé změny směru a rytmu na úzkých silničkách, které ubíraly síly především jezdcům v hloubi nataženého balíku.
Po nájezdu na 14km dlouhé okruhy Glasgowskými uličkami, z nichž každý čítal bezmála 50 zatáček, začalo to pravé peklo. Na pořadu bylo celkem 10 okruhů, tedy 3,5 hodiny neustálých změn a nástupů. Do každého okruhu si přimíchejte 7 krátkých ale prudkých stoupání, kde bude třeba se zmáčknout nad 10W/kg a smrtící skotský koktejl je na světě.
Dvě nejtěžší stoupání na trase - Scott Street a Montrose Street měly místy i 14% sklon a byly tak předurčeny pro rozhodující útoky. A těch bylo nepočítaně. Útočilo se vlastně posledních 100km nepřetržitě.
Náročný profil letošního šampionátu s převýšením 3300m, které se nasčítalo na krátkých a prudkých stoupáních městského okruhu.
Jak přežít
Zlaté pravidlo být vepředu, platilo prakticky už od startovního výstřelu. A nešlo pouze o nebezpečí pádu na úzkých silničkách. Čím více jste vzadu, tím více si musíte za každou zatáčkou "hrábnout" pro zalepení mezery, která v nataženém pelotonu nutně každou chvíli vzniká a krade drahocennou energii. Pokud jedete takto "na gumě" větší část trati, váš ukazatel použitelného "wattového vsazení" nezadržitelně klesá, až se nakonec ocitne na nule. A to je konec všech ambicí. Vláček před vámi ujíždí a nejde s tím nic dělat. Už si to nedojedete. Není z čeho se zvednout.
Udržet si svůj anaerobní arzenál až do samotného závěru je pro úspěch nutnou podmínkou. Pokud dojde munice, je konec. Zregenerovat není kde.
A tady se dostáváme k celé problematice závodění na takovémto náročném okruhu, která je velmi podobná jarním klasikám. Aerobní motor zde nestačí. Pokud není doplněn skvělými glykolytickými předpoklady (možnost využít rychlou energii přeměnou laktátu), nepomůže nic.
Jak vyhrát
Peloton se na náročném městském okruhu především zásluhou silných Belgičanů, Dánů a chytrých Italů neustále ztenčoval a 100km do cíle už začali útočit i největší favorité. Útoky se střídaly v rychlém sledu prakticky jeden za druhým a po neuvěřitelně těžkých kilometrech se už 40km před cílem zformovala čtveřice nejsilnějších - Van der Poel, Van Aert, Pogačar, Pedersen a brzo bylo jasné, že tahle finálová čtyřka, spolu s odskočeným Betiolem, si to nakonec rozdá o vítězství.
73km do cíle, favorité nepřetržitě útočí. Van der Poel, Van Aert, Pedersen, Bettioll, Pogačar.
Supersilná čtveřice si skvěle jedoucího Bettiola, bývalého vítěze Kolem Flander, postupně začala sjíždět a jakmile měla uprchlíka na pár metrů zaútočil MVDP. A měl to vymyšlené dokonale. Všichni už byli tou dobou dávno v červených číslech a po sjetí Bettiola by se tempo uklidnilo a začalo by se taktizovat. Nejlepší tedy pokusit se zasadit rozhodující úder okamžitě.
Když si Bettiola jezdci 23km před cílem ve stoupání dojeli, MVDP nezaváhal ani na vteřinu. Okamžitě poslal do pedálů svých 1300W a během pár vteřin bylo vše vyřešeno. Zmizel za horizontem a už ho soupeři neviděli. Slovy Tadeje Pogačara, na tento nástup Van der Poela už neměl nikdo z nás odpověď. Vše se vlastně odehrálo podobně jako na jarním otvíráku Milano-Sanremo.
Rozjetého Nizozemce nezastavil dokonce ani pád 16km před cílem, když nezvládl rychlý průjezd v jedné z mokrých zatáček a poroučel se k zemi. Sedřel se, narazil si bok a rameno, přišel o BOA kolečko na pravé tretře, ale kolo naštěstí fungovalo, takže znovu nasednul a uháněl do cíle.
Van der Poel a jeho rozhodující útok
Watty a energetická bilance
Pro pochpení jak tento závod probíhal se podívejme na záznam energetické bilance Neilsona Powlesse:
obr. Wbal
První významný kráter v jeho energetických možnostech se nachází cca 100km po startu a znamená zmíněný 8mi minutový výjezd tempem 6W/kg. Druhý významný kráter o 40km dále je budování si pozice při vjezdu do ulic Glasgow. Následující zubatý průběh naznačuje tuhý boj v jeho ulicích, kde jeden atak střídá druhý a naznačeného minima svých energetických možností Nielson dosahuje když 100km před cílem začnou útočit samotní lídři jednotlivých týmů. Vše se uklidní až 40km před cílem, kdy se zformuje nedostižná čtveřice nejlepších a Powless defitivně ztrácí kontakt s čelem závodu. Od této chvíle už není o co bojovat, Powless tedy jede vlastním tempem až do cíle, kde zaujímá velmi slušné 11.místo se ztrátou 4:20 na vítězného MVDP. Za sebou nechává spoustu dalších elitních klasikářů kteří, podobně jako Van Baarle, Mauro Schmid, Valentin Madouas či John Degenkolb ztratili kontakt s vedoucí skupinou už nějaký čas před ním.
Při opakovaných výjezdech na nejtěžší stoupání Montrose se watty jezdců ve vedoucí skupině standardně pohybovaly okolo 12W/kg. Pogačar, Van Aert a spol. se při svých útocích dostali na toto 23s stoupání ještě o 2s rychleji a je tedy zřejmé, že se museli do pedálů opírat o nějaký ten 1-1,5W/kg silněji. Vítězný atak MVDP pak rozhodně mířil na úroveň 15W/kg. Ostatně z minulosti už víme, že pokud je ve formě, 20 vteřin na úrovni 1100W mu problém ani pátou hodinu závodu nedělá.
Pokud si dále uvědomíme, že těch stoupání na městském kritériu bylo 85 a většinu z nich jezdci absolvovali uvedeným tempem 12W/kg, jedná se u 70kg jezdce o výkon 840W. Jednoduše si také spočteme, že se jednalo téměř o stovku 20-30ti vteřinových sprintů na 80% maximálního výkonu jezdců.
Záznam celkově šestého Jaspera Stuyvena dokládá, že Jasper absolvoval 3,5 hodiny v ulicích Glasgow normovaným výkonem 423W (5.5W/kg), přičemž více než hodinu se pohyboval nad 500W.
Petra Kelemena v úniku stály úvodní 4 hodiny 351W, o něco těžšího Stuyvena v pelotonu 377W. Z tohoto pohledu nebyla jízda v úniku nijak výrazně náročnější, než pohyb v pelotonu. Zmíněné 8mi minutové stoupání si jezdci v úniku mohli dovolit absolvovat dokonce o 0,5W/kg volněji než peloton.
I na městských okruzích bylo tempo pelotonu výrazně ostřejší a jezdci v úniku měli nejrychlejší okruh o celou jednu minutu pomalejší, než peloton tažený silnými týmy.
Petr Kelemen na okruzích opravdu zabojoval. Jeho nejtěžší hodinka začala 20km před dojetím jejich skupiny balíkem, kdy se uprchlíci společně snažili svůj náskok udržet a skončila až 15km po jejich dojetí, kdy už se opravdu závodilo na plný plyn. Petrův výkon se tuto kritickou pátou hodinu zvednul z 350W na 380W, aby na posledních 55km, kdy už bylo čelo závodu rozdrobené na prvočinitele, opět o 30W spadnul a on si tak dojel pro skvělé 24.místo.
Stuyven aby se udržel v pelotonu musel svůj výkon na okruzích držet na stejné úrovni prakticky od začátku až do okamžiku, kdy odjela skupina čtyř nejsilnějších jezdců. Pak se zvolnilo a on si mohl dospurtovat v druhé skupině pro šesté místo.
Bez zajímavosti není ani fakt, že Boroš s Ťoupalíkem se snažili udržet ve stejném balíku, který se v ulicích města pohyboval expresní rychlostí, co nejdéle to šlo. Jejich nejrychlejší kolo pak bylo třetí za 19:05. Celkově druhý Wout Van Aert zajel svoje nejrychlejší kolo pouze o 10s rychleji.
Závěr
Určitě neuděláte chybu, když si rozhodující okamžiky tohoto úžasného závodu vychutnáte ještě jednou. Vítězství Van der Poela ale i každá medaile jsou na něm hodně zasloužené. Každý z těch, kdo ji letos zíkal, by mohl být mistrem světa. Ostatně Pedersen už světovým šampiónem je. A troufám si tvrdit, že letos byl ještě mnohem silnější než před čtyřmi lety v Harrogate. Přesto na něj letos zbylo až 4.místo.
Asi se mnou budete souhlasit, že silniční cyklistika zažívá úžasné období. A je skvělé, že naši borci jsou u toho.
Robert Kleiner, s1w.cz