Honza Hirt při včerejší 16.etapě Gira konečně prodal talent, který v něm už léta doutnal. Jen on sám ví kolik jeho vítězství stálo dřiny a odhodlání, ale vypadá to že hlava se mu definitivně probudila aby dotáhla talentované tělo k úspěchu.
Jan Hirt: „Jak slyším Mortirolo, začíná mne etapa zajímat“.
Ta včerejší byla extrémně těžká. Nejen svým profilem a obrovským převýšením 5134 výškových metrů, ale i nebývalým závodním úsilím během celých téměř 6ti hodin. Honza to celé zvládnul naprosto profesorsky. Od začátku až do konce si šel za svým a nebylo to vůbec jednoduché.
Umění dostat se do správného úniku
Už dostat se do úniku, kdy situace na špici se úvodních 50km neustále přesýpala a bylo třeba správně reagovat na spoustu pokusů o vzdálení se hlavnímu poli. Honza ale nepanikařil a zbytečně neplýtval silami a když bylo potřeba, dostal se díky své výkonnosti ve vhodnou chvíli kam potřeboval.
Velmi důležité doskočení do vedoucí skupiny musel zvládnout už v prvním stoupání, kde se místy jela selektivní hrana a VAM se blížil magickému číslu 1900. Jak víme devatenáctistovka je momentálně hranice lidských možností, kterou dlouhodobě zvládá pouze pár jezdců na světě.
Honza Hirt si samostatně dojíždí skupinku vedoucích jezdců v prvním stoupání dne.
7W/kg
Na tomto místě je dobré si připomenout, že watty, potřebné k tomu abychom mohli stoupat rychlostí 1900 výškových metrů za hodinu určuje především váha závodníka. Toto magické číslo každopádně znamená, že jezdec zvládne se opírat do pedálů výkonem 7W/kg. Pro 60kg vážícího Hirta, ale i Valverdeho, Lopeze, Buchmana, Bernala, Carapaze, Quintanu a další vrchaře to znamená výkon okolo 400-420W.
Ale najdou se i těžší závodníci. Například včera druhý Thymen Arensman váží bezmála 70kg a na VAM 1900 potřebuje tedy výkon výrazně vyšší – okolo 490W. A to je opravdu znát. Jeho kardiovaskulární systém musí umět kontinuálně saturovat větší množství svalové hmoty a 70W rozdíl znamená při 25% efektivitě těla nutně o 280W vyšší příkon. A ten musí někde orgány jezdce někde vyrobit a přenést ke svalům. Potřebou vyššího přísunu kyslíku do krve to začíná, pokračuje to srdcem a přenosem krve ke svalům a končí u nutnosti přebytečné teplo (200W navíc) uchladit a odvést do okolí. Jelikož chladící plocha 70 a 60kg závodníka je podobná, teplota jeho pokožky musí být adekváteně vyšší, což opět vede k další neefektivitě (oběhový aparát ubere na zásobování svalů a odkloní krevní řečiště výrazněji do podkoží pro účely chlazení).
Vyjímkami na půli cesty mezi 60 a 70kg jsou dnes fenomémi Pogačar a Roglič s váhou okolo 65kg. Naopak Van der Poel ani se svým neuvěřitelným potenciálem nemůže s 75kg těmto vrchařům v dlouhých a prudkých stoupáních delší dobu vzdorovat. Fyziologicky to prostě nevychází.
Extrémní 16.etapa letošního Giro d'Italia
Mortirolo
Mortirolo jezdci absolvolali z té lehčí strany, která se vyznačuje milosrdnějším 8% sklonem. Honza Hirt si na něm ale musel sáhnout o něco hlouběji, protože si sjížděl minutovou mezeru, kterou ztratila jeho skupina na vedoucí jezdce. Stáhnout minutku během 40ti minutového Mortirola pro něj znamenalo VAM 1550/5,5W/kg. Arensmanovi ve vedoucí skupince stačilo 5,4W/kg a VAM 1500. Každá desetinka je v konečném účtování znát.
Santa Cristina
Finálnímu výjezdu na kótu 1448m předcházel ještě čtvrthodinový výšlap na Teglio, který se odehrál ve standardním tempu – 5,4W/kg VAM 1500. Poté již přichází ke slovu finále - 1000 výškových metrů na Santa Cristina. A tady už se jede kdo z koho. Arensman, vědom si své „nadváhy“ se pokouší si na úpatí stoupání vybudovat náskok, což se mu i zvýšeným výkonem 5,7W/kg daří a v půli stoupání už má 20 vteřin k dobru.
Honza Hirt se nenechává vyprovokovat, drží se ve dvojici se zkušeným Valverdem a jeho chvíle přichází až 8km pod vrcholem. Kopec se zde utahuje až na 10%, Honza zařazuje 5,9W/kg (VAM 1700), dojíždí si vedoucího Arensmana a na vrcholu na něj dokonce získává 17s k dobru.
I ty nejtěžší pasáže jede na velký převodník, protože mu v tu nejnevhodnější chvíli řazení vypovědělo službu a pastorky na malý převodník díky povolené zadní ose samy přeskakují.
Jan Hirt v posledním stoupání.
Svůj hubený náskok musí ale ještě uhájit v deštěm zmáčeném sjezdu. Skvěle však krotí svůj adrenalin, emoce a křeče a chladnokrevně se proplétá kluzkými serpentýnami k vítěznému cíli na kole, které každou chvíli hrozí definitivní mechanickou stopkou.
Komplexní světová extratřída
Je třeba vyzdvihnout nejen Honzovy světové vrchařské předpoklady, ale skvělé taktické počínání během celého závodu a chladnou hlavu do závěru. Šel si za svým naprosto zkušeně a bez zábran. Všechno udělal skvěle a jeho umění pohybovat se na konci supertěžké, 6ti hodinové etapy rozhodující půlhodinu s pomocí VAM 1750 (6,1W/kg) je opravdové a objektivní měřítko světové extratřídy. Koneckonců v etapě nadělil porážku špičkovým soupeřům a svým odvážným vystoupením se vměstnal do první desítky celkového pořadí před mnohé velikány světového pelotonu. Desátý za ním je momentálně lídr Movistaru Alejandro Valverde. A jako bonus Honzův pověstný silný třetí týden slibuje, že bude na co se koukat i v dalších etapách.
A zde si můžete ještě jednou připomenout důležité momenty jeho vítězné etapy: https://youtu.be/LH-4p7QNjpg
Robert Kleiner,
SPEEDweaponry