Byl Pogačar na letošním šampionátu opravdu nezastavitelný, nebo soupeři čekali příliš dlouho? Byl jeho výkon opravdu mimo možnosti ostatních favoritů? Jak velkou roli sehrála vynikající taktika Slovinců a jakou "náhoda" v podobě týmového kolegy Sivakova?

Scénář a čísla Pogačarovy jízdy za duhou

Přiblížení do arény

Začátek mistrovského závodu, rozuměj prvních 100km, bývá obvykle hodně poklidný. Letos tomu bylo jinak. Viktor Campenaerts, který pro belgický tým vedený Evenepoelem zajišťoval černou práci si zapsal prvních 50km normovaný průměr 361W! Co víc, tento skvěle vybavený tempař se během těchto 50km cekem 2x dostal až na samotné dno svých energetických možností. Poprvé hned na desetiminutovém kopci 20 km po startu (6W/kg, 10:32) podruhé na 9ti minutovém prudkém stoupání Kyburgstrasse se sektory nad 15% (7W/kg, 4:25). Tohle opravdu nebyl standardní začátek mistrovského závodu.

A to je první závěr, zejména Slovinci jedou od začátku takové tempo, aby se nikdo nedostal do vážnějšího úniku a dělají závod už od začátku pro všechny těžký.

Slovinci dělají závod od začátku těžký, Campenaertz za Belgii na 4. pozici

Curyšské okruhy

Celkem sedm, 27km dlouhých, víceméně městských okruhů, s převýšením 264m. Výškové metry se z velké části posbíraly na dvou zásadních stoupáních – Zürichbergstraße (ZBS) a Witikon (W), která jsou od sebe oddělena jeden a půl kilometrovým sjezdem.

Stoupání ZBS má 1.7km a převýšení 90m, ale pouze poslední kilometr s průměrem 7,4% a maximem 15% v závěru je zajímavý. Navazující Witikon je dlouhý 2.6km s převýšením dvojnásobným ale mnohem mírnějším sklonem (průměr 5.3%). Jedná víceméně o hákový 5ti minutový kopec s mírnějšími i prudšími pasážemi, v kterém se jezdí průměrem téměř 30km/h.

Na rozdíl od médií si nemyslím, že tyto intervaly 2-3min + 2min. „sjezd“ + 5-7min.v háku 30km/h na Witikon jsou pro všechy, kromě čistokrevných vrchařů, něco „vražedného“. Ostatně nejlépe to potvrzuje bezmála dvoumetrový vítěz kategorie U23 Niklas Behrens vážící 80kg. Teprve agresivní způsob závodění z nich může učinit peklo. A to, jak dnes už víme, se v závodě mužů i stalo.

První okruhy se nesly v naprosto poklidném duchu. Až v třetím ze sedmi se na výkon po několika pokusech odlepila silná, devítičlenná skupina. Účastníky byli J.Vine/AUS, Sivakov/FRA, ale hlavně Tratnik/SLO, což bylo pro další slovinský scénář naprosto zásadní. Tato silná skupina si následně dojíždí denní únik s Geschkem/GER a spol. a Sivakov zaznamenává výrazný rekordní výjezd na zmíněné klíčové stoupání ZBS+W za 15:45. Na účast ve skupině bylo potřeba necelých 7W/kg, 3:18, celý půlhodinový okruh pak byl za 6W/kg. Nic co by cyklistu světového formátu mělo zaskočit.

Přituhuje

Následují výjezd ZBS+W skupiny hlavních favoritů je opět ve znamení ataků, které se snaží oslabit zejména slovinskou družinu. Výrazný nástup Asgrena/DEN který se odpoutává společně z Keldermannem/NED  sjíždí jeden z posledních Tadejových mužů Domen Novak jen s maximálním vypětím. Následně atakuje Quinn Simons/USA s Davidem Gaudy/ a tohle je poslední kapka na Slovincovu trpělivost. Pogačar si bere k ruce posledního vojáka Primože Rogliče, nechá se odvézt na samý závěr stoupání a v jeho úplném finále uhání sám vstříc vedoucí skupině s Tratnikem. Už během svého drtivého nástupu stáhnul na tuto skupinu 30 sekund!

V marné  snaze nenechat pláchnout Pogačara zaznamená Ben Healy/IRL v do té doby nevídané dvouminutové maximum 8 W/kg a VAM 2213!!! Ani to však na Tadejových 9,5W/kg nestačilo.

Jeho útok nebyl ani tak bláznivý jako spíš pragmatický. Tadej se cítil ohrožen. Vystřílel všechny svoje vojáky a vyhodnotil si, že skupinka vepředu je natolik silná, že by mohla dojet až do cíle. Ale hlavně, jeho tady už nic dobrého nečeká. Pouze nekončící nástupy soupeřů. On prostě musí začít jednat, zůstat mu už nedává smysl. A vepředu je navíc Tratnik se svými špičkovými schopnostmi domestika.

Ten, jakmile se dozvídá o Tadejově úniku (což bylo i bez vysílaček prakticky okamžitě), nezaváhá ani vteřinu, odpojuje se ze skupiny a čeká na svého lídra. Tadej tak musel za své pouze 4km.

A následně ve dvojici s Tratniken předvádí absolutní peklo. Zatímco skupina ze Sivakovem se na 10 km zvlněném profilu pohybovala rychlostí 43 km/h, Pogačar s Tratnikem letěli skoro padesátkou !!! Stačilo jim 12 minut a skupinu si dojeli.

 A tady logicky vyvstává hned několik otázek:

Proč Sivakovova skupinka nepřišlápla? "Proč nepřipravili této dvojici výrazně větší problém a nezvýšili tempo na pro ně ještě "bezbolestných" ale velmi účinných řekněme 46km/h?! Tohle stíhání mohlo Tratnika s Pogačarem přijít velmi, velmi draho!"

Je to tím, že Sivakov jezdí ve stejném týmu jako Pogačar? A co další jezdci?

Je zřejmé, že Evenepoel i MVDP vyhodnotili Pogačarův atak jako sebevražedný a dokonce byli v duchu asi i trochu rádi, že se nechal vyprovokovat. Věřili v sílu svých týmů (zejména belgického). "Necháme ho trošku vyvětrat a pak si ho Remko 20 kiláků před cílem bez problémů dorazí", honilo se jim zřejmě hlavou. I MVDP se držel zpátky, jednak útok vůbec nečekal, ale hlavně to bylo na něj příliš brzy.

A jak zpětně dnes již víme, Remko neměl tak špičkové nohy jako na olympiádě, takže takovýto únik u něj vlastně vůbec nepřipadal v úvahu.

Pokud by se kupříkladu MVDP vydal do úniku s Pogačarem, což se mu mohlo myslím povést, a dojeli by společně do 1.skupiny, zřejmě by ho potkal osud Sivakova. A když ne v pátém, tak v šestém kole.

Dotáhni mě pod kopec

Jakmile dvojice Pogačar-Tratnik dorazila do skupinky se Sivakovem, bylo jasné, že dosud relativně poklidná jízda této skupiny je u konce.

A to je vlastně druhá poznámka. Svým "otálením" a čekáním na Pogačara si vlastně tato skupina podepsala ortel.

Minimálně Belgii a Nizozemsko tahle situace seřadí na špici ve všech lidech, kteří zbyli (cca 8ks) a dají se ihned do práce. Viktor Campenaerts tahal v těchto chvílích na špici za Belgii 464w (6,7W/kg), Ben Healy uvnitř pelotonu 387W (5,9W/kg), ale náskok Pogačarovy skupinky se příliš nezmenšoval.

Souboj Tratnik vs. Belgie dopadnul jednoznačně pro Tratnika. Svému lídrovi utratil pouhých 25 vteřin, ale nechal ho před dalším útokem vydechnout na dlouhých 15 minut.

Tratnik odvedl pro Pogačara skvělou práci.

"Parťák" Sivakov/UAE (FRA)

78km do cíle, náskok se ztenčuje na 35s. Pogačarovi je jasné, že odteď musí jet sám. V ZBS dává 9,5W/kg (620W) a svoji skupinku v prudkém úseku kompletně rozmetá. Počká si pouze na jakžtakž se držícího kolegu z týmu UAE Sivakova/FRA, vědom si toho že do cíle ještě hodně daleko.

Z mírného klesání oba valí šedesátkou a do následujícího 7% kopce letí 26km/h. Sivakov i v háku musí jít na 7W/kg (!), Pogačar po celý zbytek stoupání letí  odhadem 8W/kg.

Dosavadní rekord výjezdu ZBS+W tak sráží o dalších 30 sekund na 15:14 a Sivakov se přitom dvakrát podívá na dno svých energetických možností. Poprvé na konci výjezdu ZBS, podruhé v závěru stoupání Witikon.

Následný 27km okruh, víceméně v režii Pogačara, se odehrává průměrem 46 km/h!

Sivakova to opět stálo 425W (tedy 6W/kg jako ve 3.okruhu) a bylo to pro něj zřejmě nejtěžších 35 minut, které na šampionátu zažil. Další výjezd ZBS+W už je ale nad jeho síly, 9W/kg nezopakuje, a odpadá.

Bitva v týlu

Remko mezitím motivuje své spolujezdce, aby do dojíždění uprchlíků dali všechno. Zbývá sundat 35 vteřin. S maximálním vypětím zvládnou ZBS+W za 15:21, tedy pouze o 7s pomaleji než Pogačar. Cena je však vysoká. Poslední belgický domestik se láme. Drama vrcholí, už není na co čekat.

Na vrcholu stoupání se z pole na výkon vyčleňuje smečka 30ti nejsilnějších jezdců a začíná boj muže proti muži. Remco útočí, dojíždí si ho MVDP, následně také Healy, McNulty, Woods. Nelítostný boj muže proti muži pokračuje neskutečnou intenzitou. Nikdo však není schopen získat rozhodující výhodu.

Finále

A v tomto duchu se nese i zbývajících 65km do cíle. Odstup Pogačara, neklesá, ale osciluje mezi 35 až 50 sekundami.

Všichni jsou na limitu. Na Healyho/IRL s Skujinsem/LOT, kteří jedou před stíhací skupinou drží Tadej půlminutu.  Healy ve dvojici dává na okruhu průměr 356W/5,2W/kg.

MVDP ve stoupání ZBS opět útočí, ale není sto dojet ani Healyho a Skujinse. Nahoře se vše opět spojí. Ani jeden z favoritů už není schopen udělat rozdíl.

Minimálně 10 jezdců má v tomhle terénu podobnou výkonnost. Jeden druhému není schopen cuknout a posílit tak stíhací dvojici.

Zbývá tedy jediná, ale ne moc pravděpodobná možnost. Totiž že Pogačarovi v posledním kole dojde.

Watty a výkonnost Pogačara

V závěru této vyčerpávající mistrovské jízdy docházely síly všem bez výjimky. Byl to vlastně souboj funkčních prahů (FTP) a ukázalo se, že možnosti jezdců jsou vlastně velmi podobné. Pogačar získal převahu zejména tím, že udržitelnost jeho vnitřního prostředí na úrovni maximálního dlouhodobého výkonu, byla výrazně delší. Nešlo ani tak o vlastní FTP (zjednodušeně maximální hodinový výkon), jako spíš o jeho udržitelnost druhou hodinu.

Tadejovo čisté sólo trvalo jednu hodinu a 47 minut. Odehrálo se právě na hodnotě jeho funkčního prahu, tedy cca 6,5W/kg (normovaných, nikoliv průměrných viz. dále).

Okruh svou členitostí perfektně sednul Tadejovo silným stránkám. Stoupání nebyla příliš krátká, nebyly to spurtované výjezdy, ale ani příliš dlouhá, nešlo o maximální aerobní výkon. Tak jak to vloni skvěle sedlo Van der Poelovi, když se na městských okruzích v Glasgow jednalo o 100 opakovaných sprintů do 10 až 20 vteřinových zlomů, tak letos to parádně sedlo právě Pogačarovi, který přijel se skvělou aerobní přípravou ze dvou třítýdenních etapáků.

Čím se Tadej odlišil je, že skvěle a bez následků zvládá zapojit své glykolytické turbo, které dělá rozdíl na 10ti minutových stoupáních v každém okruhu.

Paradoxně tedy nerozhodly kopce, ale maximální udržitelný výkon po dobu jedné, respektive téměř dvou hodin.

Nebyl to soubor souboj vrchařů, jak se očekávalo, ale funkčních prahů podobně disponovaných jezdců. A ukázalo se, že jsou na podobné úrovni u minimálně 20 závodníků (včetně našeho Vacka), ale pouze Pogačar dokázal účinně a bez následků zapojovat svoje glykolytické turbo až do konce závodu.

Je tedy Pogačar skutečně Mimozemšťan?

Je to jeden z mála závodníků, u kterých lze prohlásit, že disponuje "hybridním motorem". Tj. velmi vysoký "spalovací" aerobní standard (zjednodušeně FTP) a výkonný "elektromotor" (zjednodušeně VLa max, maximální rychlost produkce laktátu/energie glykolytickým systémem) pro maximální zrychlení v řádu minut. Tento elektromotor (=glykolýza) ho umí zrychlit v libovolné situaci bez vážných následků na další průběh dlouhodobého výkonu ve spalovací komoře. Jako by to byly 2 nezávislé stroje. Umí doslova během pár vteřin zregenerovat a pokračovat na plný výkon. V tom je opravdu unikátní a v terénu jako byl letos v Curychu praktiky nedostižný.

Rekordní kolo obletěl výkonem blízkým 7W/kg po dobu 35minut. Ale, co je velmi podstatné v režimu „do kopce o něco více než 7 v klesáních výrazně méně než 7 a po rovině přibližně 7“. Na tom ale není nic mimozemského. 7W/kg dlouhých pár desítek minut musí umět lídři stájí na Grand Tours i třetí týden.

Pro ilustraci, loňský rozhodující útok MVDP v závěru světového šampionátu v Glasgow se odehrál na úrovni 15W/kg po dobu dvaceti sekund (tedy úplně z jiné planety než letos potřeboval Tadej) a každý ze sta půlminutových sprintů do kopce byl okolo 12W/kg.

Výkon Primože Rogliče na letošní Vueltě? 7,8W/kg po dobu 8mi minut v závěru jedné z etap. Jenomže 8W/kg v závěru etapy ve stoupání je jiný úkol, než to samé vložit uprostřed závodu a pokračovat dalších 50 km na svém funkčním prahu.

A v tomto je Pogačar beze vší pochybnosti opravdový talent, který se navíc letos dále rozvinul.

Porovnání s loňským šampionátem

Pro pochopení rozdílu mezi loňským šampionátem ve skotském Glasgow a letošním v Curychu stačí ukázat dva grafy:

profil Glasgow ( převýšení 3.300m )

profil Curych ( převýšení 4.400m )

a tomu odpovídající záznamy energetických bilancí jezdců

Powless Glasgow

Healy Curych

Letošní šampionát v závěrečné fázi závodu dával velmi podobný normovaný výkon, ale úplně jiným způsobem. Bez větších výkyvů bylo třeba jet pořád naplno a vkládat anaerobní intervaly.

Nielsen Poweless zaznamenal vloni i letos velmi podobné normované watty (307W vs. 304W), ale na první pohled je zřejmé že 20ti vteřinové sprintované výjezdy jsou něco zcela odlišného než 7x výjezd ZBS+W a tempová kola. Zatímco v Curychu strávil v zóně 600+ pouze necelých 10minut, v Glasgow to bylo třikrát tolik! Naopak prahová intenzita (FTP) Glasgow něco přes hodinu v Curychu bezmála hodiny dvě!

Zubatý průběh z Glasgow naznačuje tuhý boj v jeho ulicích za každou zatáčkou a naznačeného minima svých energetických možností Powless dosahuje když 100km před cílem začnou útočit samotní lídři jednotlivých týmů.

Podobně jako Healy v Curychu při útoku Pogačara 100km před cílem, ale od té chvíle už jde evidentně o extrémně obtížný, ale tempový nikoliv sprintovaný závěr.

V Glasgow obrazně stačila menší kapacita baterie elektromotoru (hybrid), na letošní závod byl třeba opět spalovací motor s vysokým objemem (VO2max, chcete-li) ale i elektromotor s 10x větší baterií. Tedy jakýsi plugin-hybrid, který bylo třeba umět dobíjet i během jízdy.

I proto byl vloni Tadej po dojezdu okamžitě odvezen do nemocnice na ošetření. Svoji baterii takříkajíc vytřískal na nulu, nebylo kde dobíjet, neustále se sprintovalo.

Letošní trať mu seděla výrazně lépe a jeho spalovací motor má letos i nějaký ten kubík navíc.

Ing. Robert Kleiner, MBA
vedoucí laboratoře biomechaniky
trenér cyklistiky II. třídy
www.S1W.cz