Tenhle vzkaz stavu beznaděje a zoufalosti, který zazněl z úst samotného Tadeje Pogačara směrem ke svému sportovnímu řediteli během 17.etapy Tour de France je zřejmě jako stvořený pro pokračování seriálu z produkce Netflix o letošní Tour de France. A filmaři to budou mít letos těžké. Letošní Tour přinesla tolik námětů, že jejich kompletní zpracování by klidně vydalo na novou ságu Pána prstenů. Já se v tomto analytickém zamyšlení, vycházejíc ze známých faktů, pokusím sepsat pár postřehů ohledně výkonnosti a budoucnosti dvou jasných šampiónů letošní Tour, Tadeje Pogačara (UAE Team Emirates) a Jonase Vingegaarda (Team Jumbo Visma).

Narušená příprava

Všichni víme že Tadejova příprava na letošní Tour neproběhla vůbec ideálně. Jeho účast na Tour byla vlastně neustále vystavována pochybnostem typu: "Stačí se zlomenina jeho zápěstí zotavit? Stihne dostatečně natrénovat?".

Kdo o přípravě na Tour de France něco ví, se ptal spíše takto: "Může Tadejův neuvěřitelný talent, jeho schopnost regenerace a jeho ohromující výkonnost pomoci překonat měsíční výpadek v přípravě?"

Odpověď už známe.

První dva týdny to vypadalo celkem nadějně a klání obou protagonistů bylo pro diváky neuvěřitelně vzrušující.

Tour ve velkém stylu

Taktika obou favorizovaných jezdců a jejich týmů byla od počátku šita na míru jejich závodnickému naturelu a už od prvních etap Tour bylo jasné, že Tadej i Jonas jsou natolik výkonnostně odskočení, že bude prakticky nemožné se s nimi chtít v kontextu tří týdnů rovnat.

Tadej si byl vědom že v náročných etapách třetího týdne bude mít zřejmě Jonas navrch a snažil se (stejně jako vloni) v průběhu prvních dvou týdnů zabojovat o každou sekundu, která by se v konečném účtování mohla hodit. Tím vlastně odhalil své karty a přiznal, že si pochybnosti o své výkonnosti v závěru Tour je vědom.

Jonas a celý Jumbo Visma tým, si naopak věřili na vynikající Jonasovu aerobní výkonost a obrovskou sílu celého podpůrného týmu, takže se společně snažili udělat každou etapu už od samého začátku jejich duelu velmi náročnou. Důvod byl nasnadě. Je velký rozdíl se pohybovat 14 dnů víceméně v aerobní vytrvalosti (jako Jonas) a nebo muset poměrně často sahat do svých glykolytických rezervoárů (Jako Tadej).

Jonas Vigegaard získává v 5.etapě na svého soka minutu, kterou Pogačar po dvou týdnech tvrdého závodu stahuje na 10 vteřin.

Peklo, které se na Tour prakticky od začátku v každé etapě odehrávalo, je dobře vidět z wattových záznamů jezdců. Jejich wattmetry po dojezdu jednotlivých z etap ukazovaly taková čísla, jako by se jednalo o bláznivé víkendové jednorázovky, po kterých bude následovat týdenní odpočinek. 5 hodin normovaným průměrem blížícím se 300W bylo nakonec naprostým standardem prvního, druhého i třetího týdne.

Nejde jen o samotnou hodnotu FTP

Tadej se cíleně připravoval na jarní klasiky, aby získal do své sbírky Flandry a další monunenty. Jak víme, tady ale pro úspěch potřebujete dokonalé "glykolytické turbo", pro které má ostatně Tadej od přírody skvělé předpoklady. Aby se však z šampióna jarních jednorázovek mohl stát vítěz Tour de France, je třeba glykolytické zdroje svého organismu výrazně utlumit a naopak maximalizovat aerobní oxidační motor, který umí bezeztrátově a bez škodlivých splodin pracovat dlouhé hodiny velmi blízko svému maximálnímu výkonu.

Neboli je třeba, aby výkon na funkčním prahu byl tvořen téměř výhradně aerobní složkou a ta glykolytická se do toho pokud možno vůbec nemíchala. Jsou pro to velmi pádné důvody o kterých už jsem psal po Pidcockově vítězném Strade Bianche. V krátkosti jde o to, že regenerace po etapě, v které pro svůj výkon výrazně využíváte jako palivo laktát je mnohem těžší, než když se vás kyselina mléčná vůbec netýká. Samozřejmě, každý jezdec si v průběhu etapy do svých glykolytických  rezervoárů sáhne, ale tělo je třeba v tomto režimu provozovat pouze po nezbytně nutnou (co nejkratší) dobu.

Pokud je výkon jezdce na celkové pořadí v oblasti mezi 5-6W/kg tvořen z významné části glykolýzou, pak má problém. Jednak jeho zásoba výrazně rychleji ubývá ale hlavně 100% doplnění glykolytických zásob ve svalech po etapě je mnohem problematičtější. A to i u takového šampióna, jakým je Tadej Pogačar. Pokud však není dostatek času vytrvalostním tréninkem svoje glykolytické turbo potlačit na úkor aerobního nezničitelného aparátu, máte problém s kterým se v hoziontu několika týdnů prakticky nedá nic dělat. A jakmile se pak během náročných etap pohybujete dva týdny na hraně, je prakticky jisté, že dříve nebo později za to budete muset tvrdě zaplatit.

A přesně tohle samozřejmě UAE i Jumbo věděli, nebo alespoň očekávali. Koneckonců samotný Tadej se již před Tour tak trošku prořekl když pravil: "Nemám co  ztratit", z čehož bylo možno tak trochu odtušit spíše: "Zápěstí mne už neomezuje, ale to na vítězství nemusí stačit, protože moje příprava nemohla být úplně ideální, takže uvidíme, kam až mne na Tour moje tělo pustí".

Tadej od loňského prohraného ročníku samozřejmě dobře věděl, že na dokonale připravené "aerobní kanibaly" z Jumbo si bez toho, aniž by cíleně s e svým trenérem zapracovali na svém metabolickém profilu, jen tak nepřijde. Moc dobře si oba uvědomovali, že už vloni na to dojel.

Naopak Jumbo s Jonasem, vědomi si své výhody, mohli zůstat klidní až do třetího týdne. Pravda, když se Tadejova předčasná slabost na moment ukázala už v úvodním týdnu, pokusili se následně celý závod rozhodnout v následující etapě. Ale jak se ukázalo, byla to chyba. Trápili celý svůj tým jízdou na plný plyn přes Galibier s nulovým efektem resp. záporným efektem. Tadej poté co Jumbo celou etapu odtáhlo vyhrál a získal půlminutu zpět. Jediným výsledkem jejich snahy byly vylepšené KOMy na všech kopcích kam se podíváš, včetně onoho bájného Galibieru.

Rozhodující třetí týden

Úterní časovka

Vše se dle přepokladů naplno ukázalo až třetí týden. Jakkoliv Tadejova časovka byla skvělá a za normálních okolností by jeho o více než minutu lepší čas než dosáhl průběžně vedoucí Van Aert vyvoval vlnu superlativů ve stylu: "Famózní Pogačar deklasoval zbytek startovního pole", Jonas svojí časovkou z říše snů všechny takovéto komentáže nekompromisně umlčel dříve než začaly. Jeho úterní výkon, je možné bez okolků okamžitě zařadit k nejlepším časovkářským výkonům všech dob.

7,5W/kg v závěrečném čtvrthodinovém stoupání, po předchozích 20ti minutách naplno, je něco co v celé historii cyklistiky nemá příliš obdoby.

Jonas v této neskutečné časovce působil po všech stránkách dravějším, odpočatějším a odhodlanějším dojmem a dle svých slov ani on takovouto výkonnost nečekal. Doslova: "Nevěřil jsem číslům na svém wattmetru".

A holá pravda je pro Pogačara velmi krutá: Zajel naprosto skvěle, na úrovni své památné časovky na Planinu krásných pannen. Jenže Jonas ho dnes o třídu převýšil.

Jonasova taktika až do závěrečného týdne byla zřejmá. První dva týdny se pokud možno držet zpět a nabíjet na maximum svůj aerobní arzenál. Tadej si ho vzhledem k výše uvedeným skutečnostem z velké části vystřílí a každou další rychlou etapou si ho dále popravuje.

Protože tělo funguje od nepaměti tak, že se snaží navyknout na režim v kterém ho provozujeme. Pokud jedete na glykolýzu, učíte ho přednostně spalovat laktát. Dvoutýdenní pohyb v této oblasti si následně vybere svou nemilosrnou daň!

Váš aerobní výkon den za dnem klesá. Tělo vyžaduje stále více glykolytického paliva a produkuje stále více zplodin. Nestíháte regenerovat ani doplňovat svalový glykogen, až přijde úplný kolaps.

Středeční královská etapa

Zhruba tak, jak se to Tadejovi stalo na konci středeční královské etapy přes Col de la Loze. Tenhle ďábelský plán vlastně organizátorům Tour vyšel dokonale. Kombinace časovka + královská etapa těla jezdců na celkové pořadí prověřila dokonale a přišlo co přijít muselo. "Cítil jsem se pod kopcem úplně prázdný", konstatoval Tadej, když se do souboje na závěrečném na Col se la Loze ani nekvalifikoval. Odpadnul již na začátku tohoto supernáročného stoupání a nadobro a defnitivně tak ztratil možnost zabojovat o vítěznou Tour.

Obr. V 17.etapě před závěrečným výjezdem na Col de la Loze Pogačar ztrácí kontakt se skupinou jezdců na celkové pořadí

Je vlastně neskutečné, že se dokázal udržet na 10ti sekundách od žlutého trikotu až do 3.týdne.

Milosrdné finále

Čtvrteční etapa znamenala pro jezdce na celkové pořadí etapu odpočinkovou, páteční ve zvlněném terénu už byla odpočinková o něco méně, zejména kvůli intenzivní první hodině, ale jak víme k Pogačarovým přednostem patří neuvěřitelná schopnost regenerace. Po středečním výpadku se jeho tělo dalo za dva dny tak dohromady, že se mohl pokusit získat etapu sobotní, poslední náročnou s horským profilem.

A podařilo se.

Tělo Tadeje Pogačara se opět vrátilo do stavu, kdy mu závěrečný 20ti minutový výjezd na 8% Col du Platzerwassel ve skupině dalších 4 jezdců Gall (AG2R), Vingegaard (Jumbo-Visma), Simon Yates (Jayco AlUla), Adam Yates (UAE) nejenže nevadil, on dokázal v závěrečném spurtu Vingegaarda porazit a urvat další vítěznou etapu.

Za povšimnutí stojí, že tento poslední kopec jezdci zdolali obtížně uvěřitelným tempem 6.5W/kg (VAM 1813). A to se nejelo úplně naplno. O tempo se staral, pouze Gall, když Pogačar ani Vingegard k tempu nepřispívali (Pogačar čekal na Yatese, Vingegaard neměl důvod spěchat). Pokud by bylo potřeba, uměli by zřejmě oba lídři ale i ostatní jezdci z TOP 10 GC i na konci třetího týdne předvést výkonnost na úrovni VAM 1900/30min/6,8W/kg.

Ano, jakkoliv to zní neskutečně, výkonnost jezdců na celkové pořadí se i na konci třetího týdne v konci náročné 4 hodinové horské etapy s nastoupanými 3500m blíží špičkové hodnotě na začátku Tour - 7W/kg!

Co se asi Tadejovi honí hlavou

Tadej je vlastně podobná nátura jako Vout van Aert a Mathieu Van der Poel. K smrti rád závodí a ještě raději vyhrává. Ale i supertalent jeho kalibru se může uzávodit, stejně jako se to už několikrát podařilo těmto dvěma.

Co je ale pro něj závažnější okolnost, pokud bude Vingegaard směřovat svou sezónu k obhajobě na Tour stejně jako činil doposud, těžko jeho připravenost za dva měsíce cíleného tréninku dožene. A tohle teď bude zřejmě muset začít respektovat i Tadej, pokud chce na Tour uspět. Ano letos byl zraněný a měl měsíční výpadek, jenže Jonas je lepší každým rokem a letos získal na Tadeje v poloviční časovce více času, něž Tadej na Rogliče při jeho famózním obratu na Tour 2020. Jonas byl letos připraven o třídu lépe než Tadej tehdy, pokud například porovnáme závěrečných 15 minut obou časovek.

Jonasova zdrcující odplata za týmového kolegu Rogliče se na závěrečné kopcovité pasáži letošní časovky odehrála výkonem 7,5W/kg a to dokonce na obtížnějším "nářadí" na časovkářském speciálu. To je výrazně lepší výkonnost než tehdy ukázal Pogačar, který se během svého legendárního výjezdu na Planinu krásných pannen pohyboval na svém silničním kole na úrovni 6,9W/kg. Tohle tempo jak jsme již dokladovali zvládají lídři stájí i na konci celého závodu.

A pro nás smrtelníky z uvedených úvah vyplývá i jedna velmi povzbudivá zpráva: Svoje TSS (Training Stress Score) v aerobní oblasti jednoduše neošálí ani takový superman jakým je Tadej Pogačar. Tréninkové hodiny a konzistentnost v tréninku jsou prostě nenahraditelné.

Aerobní výkon je třeba cíleně budovat, měsíc nestačí. Přeměna glykolytického motoru na "aerobního kanibala" trvá déle než obráceně. Pokud to nedopadne stoprocentně, pojedeš na laktát. Chvilku to fungovat bude, ale pak se to celé zhroutí. Regenerace z laktátového režimu je mnohem těžší než z aerobního. 

 "Mám pocit, že jsme Jonasův potenciál ještě plně nerozvinuli. Ve hře je mnoho faktorů v závislosti na výkonu. Jedním z nich je samozřejmě genetika a jak reagujete na trénink," uvedl před rokem Tim Heemskerk, šéftrenér Jumbo Visma. "Je nám zcela jasné, že Jonas může dosáhnout lepší výkonnosti než na Tour 2022 a vím, že z něj můžeme dostat víc, když ho připravíme trochu jinak. Myslím, že když to trochu vyladíme, můžeme zlepšit práh laktátu, VO2max i kvalitu jeho regenerace."  Faktem zůstává, že Jonas je už několik sezón po sobě rok od roku lepší.

Dnes se závodí jinak. Rychleji, mnohem agresivněji. Jen ten kdo utratí méně energie v tomto překotném tempu, může ve finále vyhrát. Každá etapa je nyní těžká prakticky od začátku do konce, zejména pak v podání kanibalů z Jumba. Čísla ukazují, že neustále roste nejen výkonnost samotných šampiónů, ale i jejich podpůrných týmů.

Mentální nastavení

Je pravděpodobné, že Tadejova dvojnásobná porážka jeho mindset nasměruje zpět na: "Chci na Tour znovu dokázat že jsem nejlepší". Jeho mentální nasazení bylo v posledních dvou letech zcela jistě jiné než v roce 2020, kdy poprvé Tour vyhrál. A když už máš dvě vítězství k kapse, nejsi tak hladový. I tohle je myslím dost závažná okolnost. Je třeba si toho být vědom a pracovat s tím. To ale nyní platí pro oba dva šampióny.

Nyní je zřejmé, že Jonas má podobný, na třítýdenní etapové závody možná i v některých ohledech větší talent než Tadej*. Ale hospodaří s ním úplně jinak. Možná ne tak efektně, ale za to mnohem efektivněji. Tadejovi je po letošku jasné, že pokud se Jonas bude chtít opět připravit na 100%, bude se to v průběhu rozběhnuté sezóny jen velmi obtížně dorovávat a s velmi nejistým výsledkem. Chci ztratit další rok?

Tadej se tedy bude zřejmě muset rozhodnout. Tour nebo klasiky? Vše dohromady asi už nepůjde. Kolik "zábavy" si mohu před Tour dopřát aby to neovlivnilo moji připravenost? A navíc nikde není psáno, že Jonas se nebude dál zlepšovat (zatím to každý rok tak bylo). A kromě současných adeptů na žlutý dres nám rostou i další. Remco Evenepoel není jediný z celé řady dalších talentů.

Ať se Tadej rozhodne jakkoliv, nepochybně se máme na co těšit. Vlastně už za pár dnů začíná Vuelta kde bude Jumbo usilovat o třetí Grand Tour titul v řadě.

Robert Kleiner, s1w.cz

*Asi jste zaregistrovali, že Jonasova hodnota VO2max je zřejmě jedna z nejvyšších zaznamenaných vůbec. V 17ti letech mu naměřili v dánské národní sportovní laboratoři opakovaně 97ml/kg/min. Takovou hodnotu neměl ani pětinásobný vítěz Tour španěl Miguel Indurain.I to je důvod, proč si ho všimli ve World Tour ještě předtím než začal vítězit.