Závěr letošní silničářské sezóny byl ve znamení světového i evropského šampionátu, ale i celé řady dalších špičkových výkonů na závěrečných monumentech sezóny v čele s odloženým závodem Paříž-Roubaix. A děly se velké věci.
Na zahřátí však nejprve několik perliček z profi pelotonu.
Petr Vakoč končí s cyklistikou. Poté co se po hrůzostrašném střetu s kamiónem po 3 letech neuvěřitelného úsilí a píle jezdec stáje Alpecin-Fenix vrátil zpět na špičkovou úroveň a byl opět jedním z nejplatnějších jezdců sestavy, odchází Petr Vakoč nadobro z profi cyklistiky plnit si své civilní sny. Jako by to bylo před pár dny, když jsme od něj dostali pohled s poděkováním, že se jsme mu pomohli splnit si sen dostat se do profi pelotonu. Tak hodně zdaru v nových výzvách Petře!
Končí i Roman Kreuziger, náš historicky nejúspěšnější etapový jezdec. Bude plnit roli sportovního ředitele v týmu Bahrain Victorious. „Dával jsem tomu poslední dvě sezóny všechno, přesto výkonnost nebyla podle mých představ. Takové závodění mne už netěší.”, pravil.
Končí i dlouholetý šéftrenér INEOS Grenadiers Tim Kerrison, který stojí za zlatou érou kralování ekipy SKY a vítězstvími Wigginse, Frooma, Thomase i Bernala na Tour. A když se před časem ze své ústřední role (i kvůli zdravotním problémům) upozadil i legendární zakládající šéf týmu, sir Dave Brailsford, bylo nasnadě, že nová éra týmu s nejštědřejším rozpočtem na světě je zřejmě nevyhnutelná. Staré způsoby v éře nových dravců prostě přestávají nést ovoce. Tom Pidcock, olympijský vítěz v XC, takovým dravcem být může, ale těžko na něj sázet, když prohlašuje, že se zřejmě narodil pro horská kola. Proslýchalo se dokonce, že Egan Bernal údajně uvažuje o přestupu, až musel reagovat sám Brailsford. Z jeho urputného vyvracení této „fámy“ lze mezi řádky vyčíst, že to pravda spíše byla.
Nabídku na přestup do INEOSu dostal údajně i Tadej Pogačar. Zněla prý na 18mil EUR ročně, tedy na trojnásobek jeho současného příjmu. Zviklat se však nenechal a na příštích 6 let se upsal do UAE.
V Belgii se ještě stále hádají kdo vlastně může za „zpackaný“ světový šampionát. Vše začalo když Eddy Mercx prohlásil, že pokud má jet Belgie na Van Aerta, Remco Evenepoel musí zůstat doma. Remco se sice proti jeho slovům ohradil ve smyslu „budu sloužit Woutovi až do roztrhání těla“, ale jeho závodnická povaha mu nedala než se zapojit do brzkého úniku na šampionátu. Marná snaha belgičanů diktovat v závěru mistrovského závodu tempo bohužel vyústila jen v překvapivý triumf J.Alaphilippa. Remco poté ještě přilil oleje do ohně, když prohlásil že měl nohy aby světový šampionát vyhrál a následné plamenné diskuze mezi Evenepoelem, Stuyvenem a Van Aertem neutuchají ani měsíc po skončení šampionátu.
Asi vám neuniklo, že Sonny Colbrelli (Bahrain Victorious) po svém nováčkovském triumfu na Roubaix a titulu mistra evropy v italském Trentu zažívá po několika letech nevýrazných výsledků sezónu snů. Možná už ale nevíte, co prohlásil na adresu své skvělé výkonnosti. Je to celkem jednoduché, pravil. Trénuju stejně, ale chodím spát hladový. A taky si víc věřím. Není to pro mne lehké, ale funguje to.
Pojďme ale k exaktním číslům.
ME – Sonny vs. Remco
Závod v okolí italského Trenta byl nesmírně těžký jak svým profilem (převýšení 3136m na 176km), tak průběhem. V předposledním okruhu ve stoupání Povo se podařilo Remco Evenepoelovi roztrhat vedoucí devítičlennou skupinu, udrželi se ho jen Ital Sonny Colbrelli a Francouz Benoit Cosnefroy. Francouz odpadl o okruh později, Colbrelliho se ale Belgičan zbavit nedokázal a ten ve spurtu získal již čtvrtý evropský titul pro Itálii v řadě.
Colbrelli v závěru nestřídal a Remco se v cíli pochopitelně rozčiloval. Jenže na to se historie neptá. Mohl a měl se o něco pokusit v závěrečném výjezdu, nebo při průjezdu městem. V cílové rovině už bylo na všechno pozdě. Jenže bylo vůbec reálné zbavit se Colbrelliho?
Remco se o to pokoušel v závěrečném 3km stoupání Povo a jel mu špic 7,1W/kg , což dává i v tomto nepříliš prudkém, 7% stoupání VAM 1917(!). Sonny v závětří za Remcem ale šetřil plných 22W a mohl tedy posílat do pedálů o 0,3W/kg méně což rozhodlo, že se Remca udržel. Mimochodem - závěrečné 3km stoupání oba vyletěli rychlostí 31km/h!
Remcových 1000W v cílové rovině na Colbrelliho "přišlápnutí" na 1200W nestačilo a Ital si tak z první pozice bezpečně dojíždí pro Evropský titul. Jak uvidíme později, Colbrelli měl do spurtu ještě obrovskou rezervu.
Důležité momenty závodu mužů na Evropském šampionátu si můžete připomenout zde:
MS ITT - Ganna
Světový šampionát v časovce v belgických Flandrech byla rovinatá třičtvrtěhodinka. Čerstvý evropský šampion Stephan Kung předvedl úctyhodných 440W, tentokrát to však stačilo až na páté místo s více než minutovým odstupem za vítězným Gannou, který o pár vteřin udolal Van Aerta. Dokonce i celkově třetí Remco Evenepoel se svými 384W nadělil pátému Kungovi 21s.
Jaktože si může Remco dovolit na absolutně rovinaté trati časovky podat o 56W menší výkon než Kung a přesto být o téměř půl minutu rychlejší? A vůbec jaktože výkon pod 400W může stačit na pódium?
Věc je jednoduchá, stačí se totiž podívat na Remcův aero posed. Na svoji časovkářskou kozu se prostě umí poskládat naprosto dokonale. A svých svých 171cm/61kg (na rozdíl od vytáhlého Kunga 193cm/83kg), tak promění v takřka dokonalý projektil.
Navíc Remcův pacing na rozdíl od Kunga byl také dokonalý. Jednotlivé 10km úseky trati absolvoval naprosto strojově: 386W, 384W, 387W, 389W.
Oproti tomu Kung začátek rozjel na tempo kterým vyhrál evropský šampionát. Zřejmě mu nějak uniklo, že ten se odehrával na poloviční distanci. Vydržet výkon 477W 47minut namísto 22minut je samozřejmě úplně jiná káva. Kung tak v druhé půli výrazně zvadnul a rozdíl mezi 1. a 3. úsekem byl propastných 54W. Jeho 10km úseky potom byly 477W, 450W, 423W, 439W. Tedy jednoznačně přepálený začátek.
MS – překvapivý Alaphilippe, rozhádaná Belgie
Jestliže evropský šampionát trval 4,5h, pak mistrovství světa v belgických Flandrech ještě o hodinu a půl déle. Co měly oba šampionáty společného – závodilo se velmi tvrdě prakticky od samého začátku.
Jak bylo již uvedeno, Remco i nyní, měsíc po šampionátu, obhajuje před celou belgickou reprezentací svou oddanost týmové taktice pro vítězství určeného lídra WVA. Pokud by se ale někdo z belgického týmu podíval na Remcova data, pak je z nich vidět spíše opak.
Úvodních 50km bylo na zahřátí (NP 197W), poté se ale začalo závodit a kolem 80km se zrodil únik, kterého se Remco, (ne)plánovaně účastnil. Aby se do něj dostal, potřeboval minutku výkonem 530W (tj. 8,5W/kg!), což bylo zřejmě ještě v pořádku. Nicméně poté byl nejvýkonějším motorem tohoto úniku, což úplně v plánu asi nebylo. Slovy půlhodinový normovaný výkon 437W bylo nejvíc, čeho v závodě Remco výkonově dosáhnul. (Pozorný čtenář asi postřehnul, že Remcovo FTP leží cca 10W pod 400W hranicí - viz. časovka na MS.)
Únik byl po nezměrném úsilí ostatních reprezentací dostižen, nicméně Remco se vydal ještě do jednoho úniku asi 90km před cílem. Ovšem zde už takticky správně hnacím motorem nebyl, pouze pro Belgii kontroloval situaci (NP 339W/37min, tedy o plných 100W méně než v prvním úniku!).
Tento únik vydržel pouze do prvního pokusu roztrhat hlavní pole na stoupání Bekestraat, 58km před cílem, v němž se 15ti členná skupinka favoritů závodu oddělila z hlavního pole aby si uniklé závodníky včele s Evenepoelem dojela. Ten se poté opět ujímá tempa (20min/NP360W).
Alaphilippovi belgický vláček vyhovoval, počkal tedy na vhodnou chvíli a opakovanou snahou se 21km před cílem na třetí pokus oddělil od vedoucí skupiny a své sólo dokázal dotáhnout do vítězného konce.
Tady by Remcovo tempo bylo více než potřeba, ovšem není kde brát a Remco posledních 25km už vypouští (NP247W/39min). Je zřejmé, že hlavní fáze Remcova závodu proběhla mezi druhou a třetí hodinou během úniku skupiny jezdců (NP437W!!!). Poté rozhodně také pracoval ve prospěch svých týmových druhů, ale to už byl výkon řadového domestika. Pokud by Remco chtěl, mohl pro svého lídra udělat mnohem více. Jeho další účinkování už ale bylo pouze alibi.
Pro ilustraci bronzový Valgren zaznamenal poslední 3hodiny závodu průměr 373W, desátý Colbrelli 368W. Tohle v Remcových možnostech také bylo.
Belgičané chtěli udělat závod těžký a to se jim bezesporu podařilo. Ovšem neuvědomili si, že zejména městské okruhy znamenají pro každého jezdce v pelotonu doslova stovky akcelerací a pokud vážíte stejně jako Van Aert, či Van der Poel, tedy o 15kg více než Alaphilippe či Pidcock, máte trošku problém. Nekonečný počet zrychlení vás ve finále unaví mnohem více než lehké váhy. Ano, tahle trať byla výhodná pro klasikáře, ale ještě o něco výhodnější pro lehké klasikáře jakými jsou právě Alaphilippe, Pidcock či Valgren.
Rekapitulace průběhu závodu zde: https://youtu.be/0eVWxl3Vwzw
Milano-Torino – Primož
Již tradičně skvěle obsazená italská klasika Milano-Torino, končila letos dvojitým ikonickým výjezdem ke kapli Superga. Převýšení 450m, průměrný sklon 9%. Tedy ideální podmínky na to předvést maximální hodnoty VAM které jsou v silách špičkových vrchařů, což se i stalo.
Už první výjezd na ikonický kopec Superga byl ve velmi vysokém tempu (VAM 1787), takže oddělil zrno od plev. Druhý výjezd se odehrál ve znamení souboje Yates vs. Roglič a vítězně z něj vyšel Slovinec, který se nenechal Yatesovými nástupy vyvézt z míry a výkonem 13:27 (VAM 1894) o 11 vteřin překonal KOM Thibauta Pinota z roku 2018. Současné virtuální pořadí na tomto kopci je tedy 1.Roglič 13:27/r.2021 2.Pinot 13:38/r.2018, 3.Woods 13:39/2109, 4.Valverde 13:40/2019, 6. Pogačar 14:03/2021.
Opět se potvrzuje, že VAM 1900 je v kopci trvajícím 15minut a více poměrně zaručeným receptem na vítězství.
Parádní finále tohoto závodu si můžete znovu vychutnat zde https://youtu.be/zcOTOY1HUPg.
Paříž-Roubaix – A znovu Colbrelli
Jak jsem již avizoval, Sonny Colbrelli byl v závěru sezóny k nezastavení.
Nejdříve vyhrál na těžké trati italský šampionát, poté prestižní etapový závod Okolo Beneluxu, a když ho na mistrovství Evropy v závěrečném kopci nesetřásl ani Remco Evenepoel, zvítězil i tam. A jak vypadá jeho špičková výkonost s nutnou dávkou krosařského umu předvedl i na klasice klasik Paříž-Roubaix. Při svém debutu v Pekle severu také zvítězil, když po přetěžkém finále přesvědčivě přespurtoval své kolegy z úniku Matieu Van der Poela a Floriana Vermeersche.
Video zde: https://youtu.be/JtScP6nTTNE
Wattmetr druhého Vermeersche za touto více než 6ti hodinovou šichtou ukázal neskutečných 370W. 60ti minutové maximum v 3.hodině činilo dokonce těžko uvěřitelných 421W!!!
Florian se prakticky ve všech fázích závodu pohyboval poblíž svého „hodinového“ FTP (426W). Vedoucí skupina v které se poměrně brzo po startu ocitnul, čítala nejprve 30jezdců, poté se z ní vyčlenili 4 a na metě 120km do cíle už jeli pouze ve dvojici s Nilsem Eekhofem. Vermeeshovo TTE (Time To Exhaustion) má jednoduše kosmický rozměr.
O vítězství v závodě usiloval Vermeersch velmi solidním nástupem (1475W), aby poté přidal dalších 10s průměrem 1233W. To jsou velmi kvalitní čísla i pro čerstvého spurtera. Na unaveného Van der Poela to stačilo, na Colbrellliho však nikoliv.
Vermeersch předvedl v tomto závodě zřejmě nejsrdnatější výkon. Ještě o něco hodnotnější než Van der Poel, který byl rovněž velice aktivní, ale až v posledních 2 hodinách závodu. Colbrelli opět takticky bezchybný.
Možná si vybavíte, že jsme v roce 2016 dělali rozbor Matthew Haymana, který se také (na 15.pokus) dočkal vítězství na Roubaix. Hayman je podobná váhová kategorie jako Vermeesh a při svém vítězném tažení v roce 2016 zaznamenal wattový průměr 340W. Tedy o plných 30W méně než letos 2. Vermeersch. To je rozdíl jedné třídy. I takto lze doložit jak se během posledních 5ti let agresivita závodního pelotonu díky novým dravcům posunula.
Kompletní rekapitulace závodu Paříž-Roubaix zde: https://youtu.be/_y-2eBX47N8
Robert Kleiner,
SPEEDweaponry