Letošní Giro vypadalo v podání Pogiho a jeho družiny jako famózní, nedostižná, neskutečná jízda, na kterou prostě není možné najít prakticky žádnou rozumnou odpověď. Logicky se tedy nabízí otázka, je Tadej Pogačar skutečně na nejlepší cestě urvat pro sebe mýtické double?

Odvážný čin nebo úhybný manévr?

Po posledních dvou debaklech na Tour se v UAE museli vážně zamyslet co s danou situací podniknout. Pokud se Vingegaard opět připraví, což bylo při plánování letošní sezóny nasnadě, hrozí debakl třetí, který by mohl pověst novodobého Kanibala, jak je Pogi nyní ve vší vážnosti titulován, vážně pošramotit. On přeci vyhraje kdykoliv, cokoliv, je totiž dokonalý univerzál. Nebo snad ne? Ne, nebudu to celé znovu rozvádět, celou problematiku jsem podrobněji popsal při hodnocení loňské Tour v článku "I`m gone, I'm dead".

Podstata Tadejova rozhodnutí absolvovat double, však nebyla troufalá ani odvážná, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale čistě pragmatická. Po loňském a předloňském výprasku od šampióna posledních 2 ročníků Vingegaarda a jeho extrémně silného týmu si v UAE naplno uvědomili, že pokud bude chtít Tadej na Tour uspět, bude tomu muset obětovat prakticky celou sezónu a ani tak není vítězství jisté. Navíc letos přibudou minimálně další dva vážné problémy – Primož Roglič a Remco Evenepoel. Celé to tedy bude lépe navléknout jako pokus o double, aby to nevypadalo jako zbabělý únik před třetí porážkou v řadě. To by šampióna jeho velikosti při vší úctě mohlo historicky poškodit. Tadej to celé politicky přikryl konstatováním, že ho spíše než Tour samotná teď zajímají nové výzvy.

Ano, dle mého soukromého názoru, tento geniální úhybný manévr směrem k double Giro+Tour, byl vlastně jediné smysluplné řešení Tadejova kalendáře. A protože zbývající jezdci z nepřemožitelné čtyřky vyjímečných si letos dělají zálusk právě a jen na Tour, znamená to také, že na Giru se nesejde žádná adekvátní konkurence a zlatá Trofeo Senza Fine se tak může stát pro Tadeje poměrně snadnou kořistí. No a kdyby se na něj štěstěna usmála a povedla se mu i Tour (stát se může, jak už dnes víme, všechno), stane se opravdu nesmrtelným.

Pokud bych tedy já byl šéfem týmu arabských emirátů, ukončil bych starého trenéra (což se stalo) a zeptal bych se Tadejova nového osobního trenéra, jaký uděláme na double plán, protože to by bylo teprve něco. Na double si v současné éře několika vyjímečně talentovaných jezdců nikdo netroufne, ale nám se za současné konstalace (vážná zranění a tréninková manka zbývajících uchazečů o Tour) podařit může. A osud tomu chtěl a cestu k bájnému double Tadejovi výrazně usnadnil. Za normálních okolností "prakticky nemožné" se tímto posouvá směrem k "celkem pravděpodobné". Tohle štěstí mohl realizační tým UAE chytit řádně za pačesy! Jenže to by v tom nesměl být faktor Tadej.

Příprava na double

ok, takže double.

Tadej a jeho tým neponechali nic náhodě. Předně, jak již bylo uvedeno, byla ukončena spolupráce s "autorem" dvou neúspěchů na Tour, jeho dlouholetým trenérem Inigo san Millanem (že to mají udělat jsem psal už po jeho prvním neúspěchu na Tour, důvody jsem také uváděl, Tadej to letos komentoval že ho ten monotónní trénink už přestal motivovat). Tadej rovněž výrazně zhubnul zejména v oblasti hrudníku a vrchní části těla. Jak to udělal říci nechce, ale zřejmě speciální cviky zaměřené právě na tyto partie, jak ostatně pravil on sám, stálo ho to nemalé úsilí.

Od pasu nahoru Tadej Pogačar výrazně zhubnul

Zkrátil kliky na 165mm tak, aby se ještě dokonaleji poskládal na svůj nový časovkářský speciál (což určitě ovoce přineslo) a nyní může se svým Cx směle konkurovat i současnému mistru aerodynamiky a aktuálnímu světovému šampiónovi v časovce Remco Evenepoelovi (opět připomínám loňský debakl v časovce na Tour od Vingegaarda, který dal tomuto tématu v UAE zřejmě patřičnou vážnost). Své soupeře Tadej dráždí i tím, že se na časovkářském speciálu "projíždí" po každé etapě.

Pro hlídání kritických parametrů používá Tadej a jeho tým nyní všechny moderní senzory, včetně senzoru vnitřní teploty těla CORE.

Tak a teď už jen poladit aerobní výkon na potřebných 7W/kg neboli VAM 1900. Pokud ho zvládne opakovaně udržet po dobu 30 minut a někdy i déle, může být opravdu dvojitý král.

Giro startuje

Pokud bych byl Tadejův trenér, tohle by byla má slova. Tadeji, poslyš, Giro je pouze přípravný kemp na Tour. Za prvé, není tam pro Tebe žádný vážný soupeř, který by chtěl proti tobě útočit, nemá cenu plýtvat silami a už vůbec ne od samého začátku. Ať tě ani nenapadne závodit od první etapy. Tvůj úkol bude vybudouvat si na Giru vyjímečně výkonný aerobní aparát, na kterém budou tví soupeři také makat dva měsíce. Jak to uděláš? 99% času se budeš pohybovat mimo glykolýzu a nebudeš tedy na soupeře zbytečně nic zkoušet. Budeš pouze reagovat na jejich tahy, které tě ale do červených čísel nemají šanci dostat. Rozumíš mi? Černou práci za tebe udělají Majka a Bjerg. Ty si můžeš zrychlit maximálně pár set metrů před cílem a to 1x týdně. Ne více. Víš přeci, že jakmile si začneš vyskakovat, přebuduješ si svůj motor na cukr a to není co bychom směrem k Tour potřebovali. Giro díky časovkám a pár rychlejším dojezdům zvládneš jako kontrolovanou tréninkovou aerobní zátěž a před Tour to během června doladíme k dokonalosti. Mělo by to stačit.

Jenže uvedený rozhovor se pravděpodobně nikdy neuskutečnil, natož aby ho Tadej respektoval. Od první etapy se koupe dlouhé minuty v laktátu, unavuje svoje domestiky, nevyhrává o sekundy, ale buší do pedálů v koncovkách etap dlouhé desítky minut. Dělá vše pro to, aby unavil sebe i své pomocníky a co nejdříve popravil svůj aerobní (bezodpadový) motor a budoval si glykolytické turbo, které mu bude na dlouhých stoupáních na Tour víte na co? Ano, jako vloni a předloni.

A jako důkaz, že se nehodlá ohlížet na nic, se hned druhý den závodu obléká do růžového. Tedy původně chtěl už v té první etapě, ale tenhle plán mu k jeho velké nelibosti (až tak, že tento jindy sdílný chlapík, se po dojezdu úplně odmítal bavit s novináři), překazil Jonathan Narvaez. „Přesně tohle jsem chtěl, o vítězství na Giru jsem vždycky snil“ pochvaloval si po vítězné druhé etapě. „A také jsem si chtěl trochu otestovat nohy"....sakra, co je tohle za bláboly? Proč si potřebuje testovat nohy? (diplomaticky řečeno znechutit soupeřům choutky na trofej, zastrašit je). Ale proč si klade cíle jako vyhrát etapu na Giru, když s jeho talentem a ve věku 25 k tomu bude mít příležitost dalších 10 roků? Jak jsme ale později pochopili, jednalo se možná o novinářské nedorozumění, neměl na mysli etapové vítězství, ale chtěl říci co nejvíce etap plus růžový dres.

Chápu, davy to milují a ty taky. Takže ještě stále myslíš na své double, nebo spíše na to posbírat co nejvíce dojezdů? Obojí jde proti sobě, to ti asi trenér vysvětlil.

A Tadej pokračuje: „Stoupání jsem moc neznal a pak je těžké odhadnout, kdy za to vzít. Ale díky pilotovi Majkovi jsem dokázal svůj útok perfektně načasovat“??? Jako by dodal: "Nějaká rekognoskace dojezdu? To je pod mojí úroveň. Improvizace pro vítězství? Tak právě tohle také davy milují." (nebylo vyřčeno nahlas)

Chci všechno a teď hned! Přípravu nepotřebuju. Se stává jeho mantrou na následující tři týdny.

Tadej a finále na Motolino

'It's hard to tell Tadej to be conservative“.

Ale budiž, pokud by bylo cílem vyhrát si etapu, nebo několik, stačí si přeci poodskočit z prořídlé vedoucí skupinky na posledním kilometru či dvou, v tomhle je Tadej spolu s Primožem aktuálně asi nejlepší na světě... proč ale plýtvat svými silami dlouhých 5km před cílem?

viz. Oropa atd., kde Pogačar v téměř 12 kilometrů dlouhém stoupání útočí 4,5 kilometru před cílem. V 8% sklonu ale předvádí VAM "pouhých" 1800, když se za své mačká naplno předlouhých 11 minut. VAM 1800 lze označit jako potřebnou výkonnost kvalitního domestika do hor, jak se pokusím demonstrovat dále, tedy nic mimořádného pro šampióny jeho kalibru. Výkon třetího Thomase na Oropě byl pouhých 6,5W/kg a to je na vítěznou Grand Tour opravdu málo. Mimochodem, stejný čas jako Thomas zajel v roce 2019 Emanuel Buchman či Nans Peters, nebo Nibali v roce 2017, který byl o půlminutku zpět. Ano, slušný dojezd, ale nic mimořádného od lídra. Jan Hirt si na tomto kopci oproti dojezdu z roku 2017 letos vylepšil svůj čas o půlminutku, ale tento výsledek je starý předlouhých 7 let! A za tu dobu Honza udělal obrovský výkonnostní skok.

ok, zkraťme to, viděli to všichni. Chcete vyhrát dva největší třítýdenní etapáky po sobě a plýtváte silami svými i svých domestiků od samého začátku. Hrajete o pár vteřin v koncovkách etap, ale podniky Grand Tour se přeci rozhodují v dlouhých stoupáních, časovkách a hlavně až v třetím týdnu. Jde o srovnání maximální udržitelné aerobní výkonnosti lídrů, pokud možno bez výrazného zapojení jejich glykolytického aparátu. Jde o to aerobní monstrum ve vás. Jde o to aby ideálně rostlo každým dnem a vydrželo až do posledního dne třítýdenního klání. Nebo je to jinak Tadeji?

Zábavná historka

Bezdušáky jsou rychlejší, pohodlnější a ano o něco nebezpečnější. Těžko podezírat jezdce, že by si nedokázali bouchnout do stolu a tu svou duši nebo galusku si vymoci. Asi mohli. Jenomže moc dobře vědí, že by byli pomalejší, do sjezdů by lidem na bezduších nestačili. A po každé etapě by tím neustálým drncáním byli rozbitější a rozbitější. Tyhle výhody jim za trochu rizika stojí.

Také jsem měl defekt na bezduších. bezpatkových. S mlíkem uvnitř. Najel jsem na ostrý kámen v zatáčce a proříznul si plášť na boku. Problém bezduší je, že jakmile se stane takovýto extrém, máte asi 1/2 vteřiny na jeho úspěšné vyřešení. Pokud jste na rovném úseku pak o něco déle. Jakmile se ráfek potká se silnicí je prakticky konec možností. Kvalitní ráfek to vydrží, ale jakmile kolo nepatrně nakloníte, je konec. Nezadržitelně se smýkne po asfaltu a vy se řítíte se nezadržitelně k zemi. To je vše. Konec návodu co se s tím dá dělat. Inserty dávají jakouž takouž šanci, že se plášť svlékne o něco později, než bez něj, ale záruku nedává a zvyšuje obvodovou hmotnost kola. Tedy tam kde to přesně nechcete.

Šéfe já to ale řikal, že zastavovat s defektem předního kola až za zatáčkou je kravina...

Tvrdá data

Většina lídrů své watty neukazuje. Ale to vlastně vůbec nevadí. VAMy jsou schopné je v dostatečně prudkých stoupáních velmi obstojně nahradit. Dovolují totiž exaktní srovnání výkonnosti v oblasti, která je pro Tour nejdůležitější, a to aerobní výkon v horizontu 30 minut plus, která je na Tour rozhodující. Pokud nezvládnete po celé tři týdny klání udržovat svou výkonost na úrovni 1900 výškových metrů za hodinu, je konec. Nepomůže vám ani špičkově zajetá časovka ani sebesilnější sestava domestiků. Podrobně se o tom píše například zde.

Giro 15 etapa, neděle 19 května

Královská etapa Garda - Livigno Motolino 222 km 5700 výškových metrů . Pogačar uniká soupeřům v závěrečném Paso di Foscagno, před krátkým sjezdem a finálním 4,6km výjezdem na sjezdovku Mottolino, aby 2 km před cílem dostihnul a předjel kolumbijce Quintanu a vyhrál . Pogačarovo Maximální VAM během závěrečného útoku nikdy nepřeskočilo 1850 a jeho délka byla 5 minut. Tohle je cifra, kterou Roglič a spol. ve formě zvládají držet dlouhých 45 minut i několikrát za sebou v průběhu jediné etapy. Prostě nic, co by velká čtyřka nezvládala také. A jak již bylo uvedeno, klíčem je těch 30 minut plus. Pokud to předvedete pouze 5minut, nic to neznamená. To je klasikářská glykolýza. I to je důvod, proč skvělý klasikář (Alaphilipe apod.) bude jen velmi obtížně den za dnem vzdorovat jezdcům na celkové pořadí. Jeho turbo používá jiné palivo.

GIRO 20 etapa

Alpago - Bassano del Grappa 2x přes monstrózní kopec del Grappa. UAE rozjíždějí pro Pogačara kvalitní tempo při prvním i druhém výjezdu na Mt.Grappa, které takto odpárá většinu soupeřů. První kopec strojových VAM 1600 , druhý výjezd na Grapu opět strojových VAM 1670. Poté co se Tadej zhruba 10 km od 2 vrcholu odpoutal, jeho tempo nepřekročilo 1820 při takřka ideálním devítiprocentním sklonu kopce. Pro absolutní dominanci mu stačilo stoupat 10 minut na úrovni VAM 1821. Všichni přihlížející jezdci, diváci i komentátoři se svorně utvrzovali - FAMÓZNÍ, NESKUTEČNÁ, NEDOSTIŽNÁ VÝKONNOST!

Criterium du Dauphiné

ok, pro zajímavost si tedy uveďme pár údajů z letošního Criteria du Dauphiné.

Primož Roglič vítězí na Criterium du Dauphiné

6. etapa: Posledních 30 minut Derek Gee VAM 1770 Roglič byl ještě o 13 sekund rychlejší, sklon 8,7%

7. etapa: Závěrečný kopec Derek Gee VAM 1740/27 minut a jak zřejmě víte Primož Roglič byl jestě o dvě vteřinky rychlejší.

 Poslední 8. etapa (9/6/2024): Závěrečný výjezd, nováček a překvapení letošního roku Derek Gee (nakonec celkově třetí), 15 minutové maximum VAM 1875 sklon 9,5%. Remko Evenepoel, který už ani neusiloval o pořadí skončil necelou půl minutku za ním. Byl to pro něj jak říkal v té chvíli už tréninkový závod.

Neboli, to co na Giru vypadalo jako Pogačarovo bájné vystoupení předvádělo na Dauphiné hned několik jezdců (Gee, Roglič, Rodríguez, Jorgenson) a jejich domestiků (Vlasov atd.), ale na 2-3x delších intervalech než zaznamenal Pogi kdykoliv v průběhu Gira.

A korunu tomu nasadily odborné cyklistické servery a vlastně i samotní jezdci na Giru, kteří jednohlasně prohlásili - tohle jsou výkony z jiné planety! Případně i obehrané, jenž vyleze vždy když chybí soupeři: Tohle musí být doping!

Závěr si udělejte sami

Aby se stal suverénem double, Tadejovi tak trochu překáží zřejmě jediné - jeho nenasytnost Kanibala.

Je vlastně absurdní, že se nikdo v médiích nepodívá na objektivní výkonnost jezdců na posledních Grand Tour a hodnotí Pogačarovu formu skrz přestárlého Thomase, který už má nejlepší léta dávno za sebou. Při vší úctě a jeho výkonům, je vlastně celkem zázrak, že mu to i letos díky zkušenostem dalo na 2.místo v celkovém pořadí Gira.

A možná se Tadej na Giru opravdu šetřil a jezdil závěry zadrženě. Jak moc zadrženě ví asi jen on.

Ať tak či tak, získat double v jeho podání není nemožné, ale každopádně si tuhle historickou příležitost sám výrazně ztěžuje.

Po skončení Gira měl Tadej na přípravu na Tour 5 týdnů. První odpočíval, druhý se vozil, tedy pouze 3 týdny měl na seriózní trénink. To není mnoho na přerod v aerobního kanibala.

Rozhodujícím faktorem pak spíše než Tadejova forma je otázka nakolik se ostatní tři mušketýři dokáží přes své tréninkové výpadky vrátit do vrcholné formy a jaká je aktuálně síla jejich podpůrných týmů, které už (bohužel) výrazně oslabily (Sepp Kuss, atd.). A samozřejmě, během závodu dokonale zvládnutá týmová taktika.

A jsou tu i další skvělé talenty i zkušení jezdci, kteří čekají na svoji příležitost - Rodriguez (INEOS), Jorgenson (Visma), Yates (UAE), Carapaz (EF), Gee (Israel), N.Quintana (EF), E.Bernal (INEOS), ...

Osobně se těším na bitvu století, která má nárok se výrazně zapsat do historie cyklistiky.

A začínáme už v sobotu!

Robert Kleiner, s1w.cz

https://www.facebook.com/treninkswatty