A jakou má šanci na dnešním Paříž-Roubaix?
Fenomenální Mathieu van der Poel. Po vítězném Ronde a živé vzpomínce na jeho Amstel 2019 se logicky veškerá pozornost i na letošním Amstel Gold Race upínala právě k němu. Nikdo nebral příliš vážně jeho slova o tom že tohle není závod pasující k jeho naturelu. Natěšení fanouškové a sázkové kanceláře to považovali za blafování před startem.
Jenomže,
Amstel není Ronde
Amstel, stejně jako závod Okolo Flander je šestihodinový a odehrává se na klikatých uzoučkých cyklistických stezkách. Základem je skělá poziční jízda a stejně jako Ronde, má i Amstel nespočet strmých, zpravidla několikaminutových stoupání. Ale tady podobnost těchto dvou závodů končí.
Je totiž rozdíl nastoupat během závodu 2500m nebo 3500m. Stoupání na Amstelu jsou o něco prudší, delší a častější a začínají mnohem dříve než na Ronde. Vlastně hned po startu. Pro ilustraci prvních 100km na Ronde je pouze rovinaté přiblížení k bergům (wattový průměr MvdP byl 280W), Amstel za prvních 100km nastoupá 1300m (průměr 321W). 40W navíc po dobu prvních tří hodin je opravdu rozdíl.
Amstel se nejezdí po dlážděných helingenech jako Ronde, ale výjezdy mají hladký alsfaltový povrch. Mnohem více tak sedí lehčím jezdcům a vrchařům, kteří zde výrazně šetří energii a mohou na rozdíl od dlážděných bergů lépe uplatnit své dynamické dispozice. Výjezdy nemusí nutně pojmout silově jako na Ronde.
Anaerobní kapacita Wbal
Celou situaci lze nejlépe demonstrovat, pokud si na pomoc vezmeme watty, resp. z nich odvozenou veličinu - W'bal.
O co se jedná?
Před nějakým časem Dr.Skiba přišel a následně se svým týmem potvrdil velmi zajímavý poznatek. "Každý jezdec má poměrně přesně definovanou dobu, po kterou se může pohybovat v anaerobním pásmu, než dojde k úplnému vyčerpání jeho energetických zásob. Jakmile je vyčerpá, musí se nutně navrátit k čistě aerobnímu režimu a energii znovu načerpat. V tomto okamžiku je jeho schopnost podávat výkon nad anaerobním prahem prakticky nulová.
Pro zjednodušení si představme hodnotu FTP. Víme, že tímto výkonem se jezdec může pohybovat dlouhé desítky minut až hodinu. Nabízí se analogie s baterií, kdy jízdou nad FTP se baterie vybíjí, pod FTP se naopak dobíjí. Čím výše se jezdec pohybuje nad svým FTP tím rychleji se jeho baterie vybíjí. Její kapacita je v tomto režimu v nejlepším případě v jednotkách minut.
Dr. Skiba dále zjistil, že objem práce, kterou může takto daný jezdec nad svým funkčním prahem vykonat (tj.kapacita jeho baterie), je individuální ale dá se poměrně snadno určit. Jedná se o jedno jediné číslo, které danému jezdci přísluší a určuje jakou práci může jeho organismus vykonat, než dojde ke "kolapsu" jeho glykolytického systému. Jde tedy o jakousi fiktivní kapacitu jeho vnitřní baterie, udávanou v kJ. Rychlost vybíjení i dobíjení této baterie závisí na rozdílu mezi prahovým výkonem daného jezdce (přibližně FTP) a jeho aktuálním výkonem ve wattech.
Pokud má tedy jezdec svoje FTP 400W a aktuálně podává výkon 500W, jeho baterie se poměrně rychle vybíjí. Pokud jede 550W, vybíjí se ještě výrazně rychleji. Vztah není lineární a čím jsme s výkonem výše tím rychleji dochází ke ztrátě kapacity. Tento vztah lze poměrně jednoduše matematicky popsat a na základě znalosti jezdcova FTP, průběhu jeho wattového zatížení v závodě a kapacity jeho baterie lze jednoduše určit, kolik "čárek" mu ještě v daném momentu zbývá a kdy už bude na konci svých možností (baterie je zcela vybitá). V praxi to vypadá tak, že se vám úplně zastaví nohy a vy musíte chtě nechtě výrazně zpomalit, protože dojde k naprostému rozpadu zásobování vašich svalových vláken energií.
No a právě parametr Wbal nám pomůže demonstrovat, jak na tom MvdP byl na letošním vítězném Ronde, jak na vítězném Amstelu 2019 a jak při "neúspěchu" na Amstelu letošním.
Pojďme tedy nejprve na Ronde 2022
Zelená křivka ukazuje průběh Wbal Mathieu van der Poela na Flandrech. Jak je zřejmé, zhruba na 210km, když se začalo vážně útočit (1min 727W, 5min na 550W), ocitnul se poprvé téměř na dně své kapacity. Ještě o něco hlouběji si sáhnul o 20km později (na 230km), kde po nespočetných nástupech znamenajících v jeho podání četná zrychlení na 800-1000W v průběhu právě probíhajícícho 6ti minutového 500W intervalu byl na nule (resp. dokonce pod ní Wbal= -1,2).
I dále následovaly velmi tvrdé pasáže, ale mezi nimi Mathieu dokázal zregenerovat, takže rozhodující 5ti minutový Pogačarův atak na 260km ho zastihnul velmi dobře energeticky připraveného a dnu svých možností se už výrazněji nepřiblížil. Stejně tak na posledním výjezdu na Paterberg kde byl již zřejmě na pokraji svých svalových možností a sil, nikoliv však energetických. Takže to na morál ještě dal, a takzvaně mu "nedošlo".
Od Paterbergu se jízdou ve dvojici s Pogačarem už krásně dobíjí až na plnou kapacitu (35kJ) a v závěrečném spurtu je opět v plné síle a vítězí.
Amstel 2022
Pokud se podíváme na průběh jeho Wbal z letošního Amstelu, je vidět že Mathieu se dostává na dno poprvé na 215km, hned nato znovu na 217km a také na 225km kde z vedoucí skupiny odpadá. Skupinu si ještě dojíždí, ale je mu jasné, že šel během půlhodiny 3x přes hranu a nebude možné takto pokračovat do nekonečna. A zde zřejmě vzešlo jeho rozhodnutí zůstat ve skupině a nestíhat uniknušího Kwiatkovského a Cosnefroa sólově - to by mu stejně s největší pravděpodobností nevyšlo.
Skupina ale buhužel pro něj nespolupracovala jak bylo potřeba a hlavně se v ní vezl i Tom Pidcock (Ineos), který by v případě dojetí Kwiatkovského (také Ineos), okamžitě zaútočil. MvdP byl v té chvíli v neřešitelné situaci a dvojice Cosnefroy, Kwiatkovski se tak dostala až do vítězného cíle.
Za zmínku stojí, že 5km před koncem se ještě MvdP pokoušel situaci zvrátit a odjet, bohužel bez úspěchu, jeho baterie nebyla dostatečně nabitá.
Amstel 2019
Pro připomenutí si ještě projděme záznam z jeho vítezného Amstelu 2019, kde famózním způsobem dovezl celou skupinu na vedoucí trojici jezdců, a tehdy mu dokonce zbylo i na vítězný sprint.
Jak je vidět posledních 40km bylo pro něho také velmi tvrdých a jednou se dokonce dostal téměř na dno, ale pořád mu nějaká kapacita zbývala. Během dalších km však svou baterii opět dobyl a veškerou její kapacitu uplatnil na posledních 8km, kde táhnul sólově stíhací skupinu k uprchlíkům aby si je v cíli neuvěřitelným způsobem přespurtoval pro vítězství. Až právě v cílové rovině se dostal na nulu svých energetických zásob.
Najdi několik rozdílů
Ročník 2019 byl pro MvdP oproti tomu letošnímu o něco snazší. Mathieu potřeboval letos na pohyb v popředí závodu o celých 10W vyšší normovaný výkon než vloni, kopce se jely rychleji, tempo bylo celkově vyšší.
Je také velmi pravděpodobné, že po vítězném ale velmi tvrdém závodění na Ronde se jeho tělo pro Amstel nevrátilo ještě na původních 100%. Po zranění absolvoval v přípravě pouze pár týdnů tréninku na závodní sezónu, oproti kompletní několikaměsíční přípravě v letech předchozích. Jeho výkonnost tak po Ronde mohla dostat výraznou trhlinu, kterou se ani po týdnu nepodařilo dokonale zacelit. Jeho slovy: Neměl jsem dnes nohy, abych reagoval na každého... (víme že rychlá forma nemívá dlouhého trvání).
Ti pozornější z Vás možná postřehli, že jeho kapacita na Ronde byla o 5kJ vyšší (35kJ oproti 30kJ na Amstelu), což jen dokládá výše uvedené.
Do hry vstupuje samozřejmě i současná pověst Van der Poela. Jak Kwiatkovski, tak Cosnefroy a celý Ineos už vědí, že je třeba závod rozhodnout mnohem dříve než v cílové rovině. MvdP už není jen jezdec se skvělými parametry. Je také mimořádně takticky vyspělý a nebezpečný. Je prostě ten, na kterého všichni čekají co udělá. Pokud chcete vyhrát závod, musíte především zlomit právě jeho. Nikdo se s ním nechce dostat až do cíle, nikdo mu nebude ve skupině střídat.
A dnešní Roubaix?
To je samozřejmě úplně jiná píseň než Amstel nebo Flandry. Soupeřů v jeho "váhové kategorii" bude mnohem více a půjde většinou o typově úplně jiné jezdce. Na Roubaix se mohou prosadit a většinou i prosazují výrazně urostlejší typy, ale Mathieu si na ně věří mnohem více.
A pokud Mathieu svůj záznam zveřejní, určitě se na něj podíváme.
Nechme se tedy překvapit.
Robert Kleiner,
SPEEDweaponry