Sobotní finále letošního Gira nezklamalo. Primož Roglič se po všech zdravotních peripetiích octnul opět na vrcholu své výkonnosti. A nebojím se říci, že je na tom dokonce lépe, než v roce 2020, kdy mu mezi prsty nečekaně uteklo celkové vítězství na Tour de France. Stejně tak i Geraint Thomas, který svou vítěznou Tour de France absolvoval už před pěti lety, ještě za dob zlaté éry supertýmu SKY. Od té doby se ale cyklistika hodně změnila. Výkonnost nejlepších je opět jinde, ale tihle šampióni i ve svých 33 resp. 37 letech s nimi nejenže stále drží krok, oni mají lepší výkonnost, než měli kdykoliv předtím.
Primož Roglič v cíli stoupání Mt.Lussari. Credit: Team Jumbo Visma
V roce 2020 se na Tour vše odehrálo velmi podobným způsobem. Vítězný Pogačar nadělil Rogličovi během 16ti minutového závěrečného výjezdu na Planinu krásných panen celou jednu minutu a jednadvacet vteřin a předstihl ho tak v celkovém pořadí. Letos naopak Roglič v soboji s Thomasem tahal prakticky celé Giro za kratší konec. Časovky mu nevycházely jak by si představoval, potkal se s krizí v náročné etapě na Monte Bondone. Však nezpanikařil, až do závěrečného finále se trpělivě pokoušel eliminoval svoje ztráty kdykoliv to bylo jen trochu možné a věřil si až do úplného závěru.
Před poslední časovkou byla jeho ztráta na vedoucího Thomase 26 vteřin. Ale během ní získal na svoji stranu vteřin 40 a celkově tedy o 14 vteřin zvítězil. Mimochodem první dvě vteřiny najel na Thomase už v úvodní rovinaté části, kde letos vždy oproti ostatním ztrácel. Na vítěznou notu závod otočil až v závěrečném brutálním výjezdu. A výsledek mohl být ještě o dalších 15 vteřin lepší, kdyby nemusel řešit spadlý řetěz.
Primož Roglič nahazuje spadlý řetez
Závěrečná časovka trvala vítěznému Rogličovi 44 minut 23 vteřin a je třeba podotknout, že i druhý Thomas (ztráta 40s) a třetí Almeida (ztráta 42s) jeli také naprosto skvěle. Nikdo z vrchařských specialistů si tuhle brutální etapu nebyl schopen urvat pro sebe. Jay Vine, Brandon Mc Nulty, Thibaut Pinot a další zůstali většinou minutu i více za touto první trojicí.
Obr. Závěrečný výjezd na Mt.Lussari
Na Tour 2020 byla časovka celkově o 12 minut delší, ale celkové vítězství si Pogačar vzal až v závěrečném 16ti minutovém stoupání na Planinu krásných panen. Letošní výjezd na Monte Lussari byl ale 2x delší a mnohem obtížnější.
Zatímco na Tour 2020 nebyl schopen Roglič zvládnout během závěrečného výjezdu VAM 1800 (konkrétně dosáhnul hodnoty 1711), letos doslova vyletěl nejprudší část kopce s nedokonalým betonovým povrchem s VAM blížícím se bájné metě 1900!!! (konkrétně 1879). Tato část s průměrným 15% sklonem a pasážemi dosahujícími brutálního maxima 22% mu trvala celých 22 minut. Neboli byl schopen podávat mnohem lepší W/kg a po mnohem delší dobu než v roce 2020.
K vrcholu Monte Lussari vede panelová cesta
Absolutorium si samozřejmě plně zaslouží i Thomas (VAM 1827) a Almeida (VAM 1833). Oba by zřejmě byli s touto výkonností Pogačarovi na Tour 2020 velmi důstojnými soupeři i v závěrečné časovce.
Pogačar tehdy zvítězil na Tour ve stoupání s téměř ideálním sklonem 10% a hladkým povrchem, které navíc končilo v nadmořké výšce o 700m nížší než letošní dojezd. Přesto jeho hodnota VAM 1850 nastoupaných vertikálních metrů byla nižší než letos dosáhnul Roglič a srovnatelná s Thomasem a Almeidou.
A jak si zřejmě pamatujete, už tehdy se strhnula velmi ostrá diskuze, že to co Pogačar předvedl se vymyká lidským možnostem. Jak je ale z letošních čísel patrné, jezdci se opět posunuli. A je jich celá řada, takže si tento posum málokdo plně uvědomuje. Škoda jen, že ze hry předčasně vypadnul Remco Evenepoel.
Hodnota VAM blížící se 1900 totiž znamená téměř 7W/kg. První tři jezdci celkového pořadí tento výkon zvládají i v posledním výjezdu extrémně náročného posledního týdne a to předlouhých 30 minut. To vše na konci extrémně náročného třítýdenního programu. Troufám si tvrdit, že nic takového tady dosud nebylo k vidění.
Pokud letošní Giro zasadíme do kontextu v kterém se odehrálo: chlad, déšť prakticky v každé etapě, pády nešetřící nikoho včetně Thomase a Rogliče, brutální závěrečný týden v horách s královskou etapou o převýšení 6500m, jarní tréninkové výpadky vítězných jezdců i oslabení týmů ukazuje se, že letošní šampióni na celkové pořadí jsou výkonnostně dále než před třemi roky.
Museli být schopni se připravit v kratším čase na lepší výkonnost než měli kdykoliv předtím a při závodech prokázat extrémní psychickou i fyzickou odolnost. Navíc tato špičková výkonnost jim vydržela až do úplného konce celého tohoto třítýdenního martýria.
Nezbývá než smeknout a těšit se co nám přinese Tour.
Robert Kleiner
www.s1w.cz