Ano, stalo se přesně to co jsme v minulých úvahách tak trošku předpověděli. Pojďme si to tedy shrnout.
Okolo Flander bylo určitě velmi vzrušujícím finálem jarních klasik. Možná pro někoho překvapivým, ale hlavně úplně jiným než loňský podzimní závod.
Jak jsem již uvedl v minulém článku „Jak (ne)vyhrát Flandry“, teď už asi nikdo (ani sázkové kanceláře) nepochybuje, že Ronde bylo mocně poznamenáno předchozím totálním závodním nasazením loňských protagonistů Mathieu Van der Poela, Wout Van Aerta a Juliana Alaphilippa, které i letos stavěli mezi hlavní uchazeče o vítězství v tomto závodě.
Julian Alaphilippe (DQS) se se zářivou formou na Flandrech nepotkal, ale díky svému vysokému standardu to dotáhl až do semifinále. 44km do cíle se na Kwaremontu dokonce pokoušel poodjet (zřejmě spíše takticky), ale jeho „únik“ neměl dlouhého trvání. I dalších pokusů o nadělení vedoucí skupiny bylo hodně a hlavní favorité tak přepsali KOM na Oude Kwaremont Wall, i kombinaci Oude Kwaremont + Paterberg. Na 27km do cíle atakuje Kasper Asgreen (DQS) a na jeho útok už kolega Alaphilippe nemá chuť ani dost sil a jako první ze skupiny hlavních favoritů tak odpadá.
Trojice Mathieu Van der Poel, Wout Van Aert a Kasper Asgreen se drží pospolu až pod druhý výjezd na Kwaremont, kde útočí drtivým nástupem 588W/35s Mathieu Van der Poel. Wout Van Aert už není schopen jeho nástup akceptovat, kdežto Kasper Asgreen pouze mírně ztratí, ale následně na asfaltu si opět Mathieu Van der Poela dojíždí. Oba se společně, v překvapivě dobré spolupráci, vydávají k Patterbergu a poté i do cílového Oudenaarde.
Poslední hodina závodu byla opravdu rychlá. MVDP s KA o pár sekund překonali letitý KOM Nikiho Terpstry z jeho vítězné jízdy v roce 2015 (Tour of Flanders 2015 - Final KMs).
Cílový sprint se odehrál úplně přesně jako před rokem. 500m do cíle Mathieu Van der Poel přijíždí k pravému hrazení, vede si Asgreena za sebou a čeká na jeho útok. Ten přichází na rozdíl od loňského útoku Van Aerta poměrně brzy, už 300m před cílem. Mathieu Van der Poel však reaguje bleskurychle a získává i nepatrný náskok, ale není to jeho drtivý finiš, na který jsme byli doposud zvyklí. MVDP se při něm zoufale opírá do pedálů a po pár vteřinách se už pouze bez síly klátí ze strany na stranu, Asgreen získává navrch a je konec. Van der Poel posledních 100m vypouští...
Jeho „bezedná“ nádrž vyschla doslova pár desítek metrů před cílem.
Těžko se dá pouze konstatovat, že Mathieu prohrál. Chybělo mu doslova pár metrů. Jeden jediný cílový spurt a vstoupil mezi velikány s titulem "Ronde double". Přitom kdo ho viděl jak se trápí ještě pár dnů před Ronde na Dwars door Vlaanderen úplně prázdný, by na něj nevsadil ani pětník.
Ještě výrazně hůře dopadnul Julian Alaphilippe, který byl pár dnů před Ronde také naprosto plonkový a na Ronde skončil ještě před finální selekcí.
Ale jediný opravdu nešťastný uchazeč asi může být pouze Wout Van Aert, který si po vyhraném Gent-Wevelgem určitě věřil, aby až zde, ve finále Ronde zjistil, že forma letos není taková aby se mohl porovnat s nejlepšími.
Kasper Asgreen předvedl skvělý výkon a zaslouženě vyhrál. Jak jsme už konstatovali minule – jeho forma na letošních flandrech je opravdu skvělá, což bylo vidět když na E3 54km vzdoroval stíhačce Van Aerta a Van der Poela, aby je po dojetí stejně 5km před cílem překvapil vítězným atakem.
Jakkolilv si Dylan van Barle dělal po svém vítězném úniku na Dwars veřejně naděje na medaili i z Ronde, jeho výkonnost tomu ještě neodpovídá. Jeho únik totiž nebyl vůbec to samé co únik Asgreena, ačkoliv to na první pohled mohlo tak vypadat. Watty stíhací skupiny byly výrazně nižší než na E3, jeho vítězství bylo výrazně snazší. Stejně tak Jasper Stuyven neustál spurt Van Avermaeta, ačkoliv se určitě po vítězství na Milano-Sanremo cítil silný. Stupně na Ronde ho však narozdíl od Sanrema nepřivítaly. Pro belgické fanoušky budiž malou náplastí, když první dvě místa "ukradli" cizinci, že dalších pět míst bylo jejich - Greg Van Avermaet, Jasper Stuyven, Sep Vanmarcke, Wout Van Aert, Gianni Vermeesh - každý ve službách jiného týmu.
Pokles formy Mathieu Van der Poela
Ronde je zhruba o 1,5h delší než E3 nebo Strade. A takřka přesně o hodinu a půl je i delší doba, kterou strávil MVDP v zóně Z1 „Active recovery“ (+58min) a vytrvalostní a tempové zóně Z2 a Z3(+26min). Tohle má na svědomí zejména „mrtvý čas“ na začátku závodu, tedy prvních 100km, které znamenají pouze rovinatý příjezd pod bergy. Mathieu Van der Poela to stálo pouze 249W, což je pro něj taková svižnější regenerační vyjížďka. Druhých 100km je ale už o celých 100W (!) náročnějších (NP 352W), když závěrečných 55km trvá 1h 17minut a MVDP v nich zaznamenává průměr 412W !!! To je ale přesně hodnota, kterou měl po stíhačce Kaspera Asgreena v závěru E3! Tedy v rámci jeho možností vlastně nic výjimečného.
Pokud se tedy podíváme na jeho čísla, pak se kromě zmiňované hodiny v regeneračním pásmu navíc plus půlhodiny ve vytrvalosti časy v jednotlivých pásmech takřka přesně shodují s časem stráveným v jednotlivých zónách na E3! Oproti tomu na Stade MVDP zvládnul při svém vítěznném tažení pobývat v červených číslech o plných 21 minut déle než na Ronde… K tomu asi není příliš co dodat.
Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud by měl on i Julian Alaphilippe formu jako na Strade a Van Aert jako vloni na podzim, bylo by vše trošku jinak. Ale to jsou jen kdyby a na ty se tady nehraje.
Ovšem co je na tom pro zbytek závodního pole asi frustrující je fakt, že I když Mathieu Van der Poel formu nemá, i tak je schopen vyhrávat ty nejtěžší závody. Na Ronde mu to na vítězství nedalo doslova o pár desítek metrů, kdežto Alaphilippe i Van Aert letos na Ronde skončili už před branami semifinále. Zřejmě i díky nabitému jarnímu programu a svým vysokým ambicím v nich. Kasper Asgreen sice také na jaře závodil, ale vlastně vidět byl až na E3. Ale zkušenost se počítá. Už jednou byl totiž na Ronde druhý a tak letos svoji formu a taktické dovednosti naladil dokonale a skvěle dotáhnul až do vítězného finále.
A Mathieu Van der Poel? No zklamaný trošku byl, ale on vždycky pomýšlí pouze na vítězství, když už se postaví na start. Vše ostatní je v jeho očích neúspěch. Ale že by si z toho dělal nějak těžkou hlavu? To určitě ne. Takových závodů může on ještě vyhrát. A na Ronde prodal všechno co v něm momentálně bylo, lépe to udělat nešlo. A nebýt vyjímečné formy Kasper Asgreena, vyšlo mu to i za těchto složitých podmínek.
Ačkoliv si zřejmě ani na vteřinu nepřipustil, že by ho cílový spurt takhle zradil, vzal prohrané finále jako fakt a šel Asgeenovi sportovně pogratulovat k čestnému boji. Takhle se prostě pozná šampión. Ví že ho čeká ještě spousta vítězství, je třeba se poučit a myslet dopředu.
Už nyní se můžeme těšit na jeho olympijské vystoupení, ale i květnový světový pohár v Novém Městě, kde by se nám měl ukázat v plné parádě.
Robert Kleiner,
SPEEDweaponry
-------------
Pro fajšmekry přikládám ještě výtah z velmi povedené analýzy otce polarizovaného tréninku Stevena Sailera, který dochází k podobnému závěru. Pokud má Mathieu formu, je to úplně jiné "monstrum", než co předvedl na Flandrech. Jeho "když jsem v TOP formě" bylo dobře vidět na Amstel Gold Race 2019 o kterých jsme psali zde: https://perflabs.cz/blog/fenomen-mvp
Oba závody Ronde2021 a AGR2019 byly přibližně stejně náročné, ale pokud srovnáte záznam z finále obou závodů je to o několik světelných let jiná výkonnost...
Cituji z výše uvedeného odkazu na blogu Perflabs:
Co je však zcela mimo všechy tabulky je posledních 8,5km Mathieu Van der Poela. Jeho záznam na serveru Strava bohužel neumí poskytnout normovaný výkon na úseku, nicméně prostý průměr jeho stíhací 12ti minutové jízdy činí 433W. Normovaný odhaduji na +/- 450W. A už vůbec mi nejde na rozum, jak může po této stíhačce v cílové rovince přišlápnout na půl minuty na 700W aby si doskočil zoufalé uprchlíky v čele s Kwiatkowskim, Alaphilippem atd. a poté zařadit jiný rychlostní stupeň a všem "takyspurtujícím" odlétnout výkonem 1400W. To jsou parametry, které troufám si říct novodobá cyklistika neviděla.