To co na STRADE Bianche předvedl Mathieu Van der Poel bylo úžasné a fascinující, ale kdo viděl poslední dechberoucí souboj "svaté" trojice Mathieu Van der Poel, Julian Alaphilippe a Wout Van Aert na Flandrech, o kterém jsme zde také psali, těžko může nazvat průběh závodu překvapivým. Strade pouze naplno potvrdilo, kam se již několik sezón silniční cyklistika nezadržitelně ubírá. A tahle jarní oslava totálního pojetí jí nesmírně sluší.

Sestavička, která se na startu sešla letos, jakoby se dohodla, že se bude pokračovat v loňském duchu, tedy dalším skvělým představením. Ale nejen to. Když jsme tehdy avizovali, že se ke slovu dere nová generace klasikářů, která nemá žádné slitování, ještě zdaleka jsme netušili jaký ohňostroj vypukne na STRADE!

STRADE je nesmírně těžký závod, kdy prakticky celých 5hodin jedete na plný výkon. Nastoupá se při něm nelítostných 3,330m a v prašných úsecích nevidíte nic, protože motorky a peloton před vámi víří prach. Nejslabší kusy odpadávají jak na techniku, tak na defekty ale hlavně na výkon. V tomto totálním pojetí se nedá z pelotonu prakticky nikam odjet a když, tak určitě ne na dlouho. Apoň jsem to zkusil, si může si říct opravdu málokdo. Greg Van Avermaet jeden z takových útoků vedl. Tušil, že ve finále už nebude mít možnost se mezi mladými vlčáky prosadit.

Odpadá se většinou na výkon, ale i na nepozornost (Fuglsang) a opětovný návrat na špici je neskutečně těžký. O tom by mohli Wout Van Aert a Tom Pidcock vyprávět.

Plných 43% času strávíte ve stoupáních. To nejdelší má zhruba 15minut, zbývající jsou maximálně pětiminutová. Tedy není problém je absolvovat vysoko nad Vaším funkčním prahem, což se samozřejmě také většinu závodu dělo.

Konkrétně Mathieu Van der Poel se pohyboval během tohoto závodu nad svým funkčním prahem (FTP) předlouhých 95minut! Oproti tomu pouze lehce přes hodinu se octnul v jindy typické závodní zóně Z3. a Z4. Zbývající 2hodiny byly v nízkém zatížení Z1 a Z2 (sjezdy a jízda v závětří skupiny). Neboli na Strade se jede pět hodin pohoda nebo podlaha. Nic mezi tím. Už Vám svítá proč se tady tak daří cyklokrosařům? Kromě toho že jízda po prašném podkladu jim nečiní větší potíže, tenhle závodní rytmus je jim blízký. Je to hodně podobný režim jako v cyklokrosu, kde buď brzdíte nebo jedete "full gas". 

Mládí vs. smečka jenž nemá žádné slitování

Závěr závodu táhla neuvěřitelně nabitá sestava mladíků. Svatá trojice Van der Poel, Alaphilippe and Van Aert spolu s loňským vítězem Tour de France Tadejem Pogačarem (UAE Team Emirates) a předloňským vítězem Eganem Bernalem (Ineos Grenadiers), spolu se skvěle se prezentujícími "juniory" Tomem Pidcockem (Ineos Grenadiers) a Quinn Simmonsem (Trek-Segafredo) — plus 27letým Michaelem Goglem (Qhubeka-Asos), jenž musí oplývat neuvěřitelným talentem, když se mu podařilo propracovat se až do takovéto závěrečné sestavy. Průměrný věk v této skupince činil pouhých 24 let, takže Alaphilippe (28) se najednou stává služebně nejstarším!

Pokud bychom měli jmenovat jednoho, kdo se ještě meměl šanci ukázat, ale zdá se obrovským příslibem, pak zřejmě 19ti letý juniorský mistr světa z Harrogate Quinn Simmons (Trek-Segafredo), který si cestu na výsluní vloni maličko zkomplikoval svoji upřímnosti ohledně prezidentské kandidatury v USA. Následný "genderově vyvážený" tvrdý několikaměsíční distanc ho zdá se nikterak nezlomil a na Strade se blýsknul neuvěřitelným přehledem a aktivním jízdou v popředí. Doplatil bohužel na neschopnost mechanika neutrálního vozu Shimano (výměna jeho zadního kola po defektu trvala bezmála minutu) ale zastavil ho až následný pád ve stíhající druhé skupině, když jezdec Movistaru před ním nezvládnul zatáčku a šel z první figury na zem a Simmons tvrdě do příkopu přes něj. I tak dokončil 4 minuty před naším Zdeňkem Štybarem.

Nibali se mýlí, Gilbert pochybuje, Avermaet se ani pořádně nedostane do hry, Lefevere je úplně mimo.

Philippe Gilbert: "Van der Poel and Van Aert have no life except cycling, I don’t know if they’ll be able to race that long."

Má vůbec stará škola ještě šanci se prosadit v tomto (a nejen tomto) typu závodů? Nibali nedávno opět poznamenal, že sledovat wattmetr při takových typech závodů nedává smysl a má pravdu. Tedy pouze napůl. Určitě ne při závodě. Ale domívat se, že při takovýchto typech závodů někdo z jezdců svůj wattmetr opravdu sleduje? Asi těžko. To však neznamená, že bychom měli na data jako taková rezignovat. Naopak, jsou neuvěřiteně cenná. Dokonce cennější než kdy dříve. Když nic jiného, poukazují na jednoduchou skutečnost - závodí se stále agresivněji a tenhle styl zvládají s úspěchem pouze mladé pušky. Chceš vyhrát klasiku? No tak to si připrav do závěru něco kolem 1400W. Únik? No tak to už se dneska moc nedá. Na záznamech ze závodů je to vidět černé na bílém. A mimo jiné to poukazuje i na nedostatky v populárním modelu normalizovaného výkonu.

Nibali added: “It was crazy. I switched on the television for the last 60km and I saw what Mathieu did…mamma mia.”
The Italian Grand Tour star highlighted Van der Poel’s family background as the foundation for his phenomenal performances on the bikes.

Nibali se mýlí. Není to pouze fenomém Mathieu Van der Poel, který ukazuje směr. Je to minimálně 5-8 mladých jezdců, kteří jsou už dnes prakticky neporazitelní. Tedy pokud si sami nepokazí sezónu jako se to povedlo Remko Evenepoelovi. Nicméně Remkovi rodiče, ale pokud vím žádné cyklistické geny nenosí. Ani Pogačarovi.

Patrick Lefevere: „Pokud udržíme sílu i týmový duch naší Vlčí smečky, tak uvidíte, co vlci dělají se svými oběťmi. Izolují je a uštvou,“ pravil šéf vlčí smečky Deceuninck Quick Step, proslavený svými velkohubými prohlášeními. Jako rétorika před zápasem v oktagonu dobré. Jako taktika do tohoto závodu úplně mimo.

I když teď mne napadá, že Lefevere má vlastně pravdu, jenom v obsazení té současné smečky, co odteď přebírá velení se trošku zmýlil...

Takže taková je současná situace. Snažím se (a asi nejen já) věci přijít na kloub už více než rok. Zatím nikdo netuší čím to je. Nikdy v historii to nebylo tak patrné jako nyní. Něco se muselo stát.

Obr. Mladí vlčáci řádí i na Tireno Adriatico, vítězí Alaphilippe, MVDP je frustrovaný že začal spurt příliš pozdě, Pogačar, Van Aert všichni v 1.sledu, G.Thomas, Avermaet atd. bez šance.

Je načase přepracovat model pro Normalizovaný výkon?

Funkční práh (FTP) je maximální dlouhodobě udržitelný výkon daného jezdce. Kdo čte pozorně, ví že to nemusí být nutně hodinový výkon, ale většinou se kolem hodiny pohybuje. A jak již bylo uvedeno, vítězný Van der Poel strávil v "zóně smrti" (tedy nad FTP) během závodu dlouhých 90minut. Asi cítíte, že tady něco nehraje. Ano jedná se o součet za celý závod, ale i tak je to neskutečná darda.

439W/1:30:00 ??? !!!

Znamená to že MVDP umí 90ti minutovou časovku výkonem 439W? Ne to opravdu neznamená...

Tak kde je problém?

Normalizovaný výkon (NP) je pouze model, který se snaží odhadnout úroveň devastace organismu při změnách zatížení. Čím větší změna tím větší devastace. Určení jeho hodnoty se děje výpočtem. Každou vteřinu se do jistého matematického modelu dosadí hodnota aktuálního zatížení jezdce, aby se po nějaké době stanovil jakýsi fiktivní průměrný výkon, který když bude rovnoměrně působit po stejnou dobu, měl by mít na jezdce podobný účinek. Omezení tohoto modelu je v tom, že většinou nebere v potaz nulové hodnoty (NP když nešlapete se nemění). Pokud tedy trápíte tělo v režimu 0-Max-0-Max, pak hodnota normalizovaného výkonu vyjde zjevně zkreslená. Ani normovaný výkon Mathieu Van der Poela 389W/4:45 v tomto závodě tedy nejde brát úplně doslova. A ze stejného důvodu Vám při hodinovém cyklokrosu může NP vycházet klidně výrazně nad Vaše aktuální FTP (což je logicky nesmysl).

Druhá pointa a omezení výpočtu NP je v tom, že tělo trénované na toto "HIIT zatížení", odpovídá jinak než podle standarního modelu. Účinky měnícího se zatížení jsou pro něj méně devastační (moje soukromá domněnka,nepotvrzená žádnou studií). Tedy výše NP jezdce zvyklého na cyklokrosové závody, kritéria atd nemusí nutně korelovat s jeho subjektivním vnímáním zatížení. Vliv vysokého NP na jeho organismus bude pravděpodobně nižší než by se od tohoto čísla očekávalo. A i z tohoto důvodu nevadí Mathieu Van der Poelovi, ale ani Tomovi Pidcockovi a Wout Van Aertovi pohybovat se během závodu v členitém terénu 90minut nad svým FTP.

Jinými slovy jejich anaerobní kapacita je na vyjímečné výši, což se ale nedá až na pár vyjímek prohlásit o většině jezdců usilujících o celková pořadí na etapových závodech. Ti disponují špičkovým FTP, ale ne až tak vyjímečnou anaerobní kapacitou. Příkladem budiž třeba náš Roman Kreuziger, vyznavač vysokého ale rovnoměrného tempa, kdysi i vynikající časovkář.

Finále na Strade Bianche

Recept Mathieu Van der Poela na vítězství v závodě byl poměrně jednoduchý. Držet se ve skupince favoritů, neudělat žádnou zásadní chybu, na posledním prašném úseku si otestovat prořídlou vedoucí skupinku a po přiblížení na náměstí v Sieně pustit do pedálů vše co ještě zbylo v nádrži.

Mathieu Van der Poel si na finále tak věřil, že až do půlky stoupání za branami cílové Sieny jel velmi "zadrženě" - tedy 588W/20s. A to i přesto že se o Julianovi traduje že disponuje nejlepším zrychlením v kopci na světě. Mathieu si ale v závěrečné třetině tohoto 15% stoupání podřadil, dvakrát otočil pedály aby zkontroloval že je vše v pořádku a teprve poté do nich pustil drtivých 1360w. 10s peak s průměrem 1200W ho okamžitě vystřelil 20m před Juliana a tím byla definitivně vyřešena otázka kdo že je tu dneska králem. Bezmocný Alaphilippe už ani nekladl žádný vážný odpor. Bylo mu jasné že s tímto se už prostě nedá nic dělat.

Zdařilá animace výše uvedeného zde:

https://www.facebook.com/globalcyclingnetwork/videos/258971679142534

Nutno poznamenat, že výkon 1360W není pro Mathieu Van der Poela nic vyjímečného. Ve finále souboje s Wout Van Aertem při loňském Ronde se musel po šesti hodinách v sedle zmáčknout až na 1561W. Mathieu Van der Poel je jedním z mála klasikářů, kteří disponují takto drtivým spurtem. Spolu s jeho bleskovým finálním kickem mu to dává do závěrečných metrů pečeť absolutní vyjímečnosti.

Arsenal jezdců typu Wout Van Aert nebo Mathieu Van der Poel je v klasickém podání něco co tu ještě nebylo. Může za to cyklokros? Podaří se Simmonsovi a Pidcockovi dostat na stejnou úroveň? Jsou dny jezdců typu Avermaet, Gilbert a dalších definitivně spočteny? Tak na to se můžeme podívat už za týden na Paříž-Nice nebo začátkem dubna na Belgických klasikách. Mathieu prohlásil, že tahle forma mu klidně ještě měsíc vydrží. Wout Van Aert a další ale určitě také přijedou připraveni.

Pikantní historka na závěr: Možná jste zachytili že MVDP jel Strade na jiném (těžším) stroji než je zvyklý, neboť při úterním přípravném závodě Le Samym mu na kostkovaném sektoru praskla řidítka v místě pod obloukem tam kde je upnutá pravá (tedy zadní) brzda. Celý spodní díl mu následně odpadnul. Cannyon mu na uvedeném stroji tedy zakázal jezdit až do úplného vyšetření incidentu. Jak poznamenal jeho otec, zřejmě to bude památka z předchozího závodu, kde zavadil oblouky o doprovodný vůz. Jak je vidět, profík na materiál nehledí, bere co je a nenechá se znervóznit ani takovouto "drobností".

Robert Kleiner,
SPEEDweaponry