Tadej Pogačar a jeho vítězné tažení během Tour de France 2020

Pogačarovo vítězné rozuzlení neuvěřitelného příběhu letošní Tour znovu rozpoutalo známou polemiku na téma: „Jasně že dopují, tohle je přeci jasný důkaz! Dost na tom že tvrdě závodí celé tři týdny a teď ještě tohle. Takovýto obrat to nemůže být samo sebou..."

Koho zajímá něco víc, zkuste se podívat se mnou jak to vlastně bylo.

Před závěrečnou časovkou Tadej a jeho tým věděl, že možnosti Tadejova hodinového výkonu leží okolo 415W (tedy v jeho případě 6,2-6,3W/kg) a tak první část jeho časovky byla precizně připravená jízda přesně na hraně těchto možností. Ostatně na svém časovkářském speciálu Tadej wattmetr stages i budík měl. Čísla z jeho wattmetru sice nemáme, ale lze je s vysokou přesností určit a to nejen na úvodní rovině, ale i v závěrečném výjezdu, kde zcela deklasoval svého soka o žlutý trikot.

Na úvodním 14km úseku Tadej ztratil na nejrychlejšího Cavagnu 17 vteřin, naopak na Rogliče získal 10s k dobru. Víme, že výkon o půl minuty pomalejšího dlouhána Politta byl 399W. Tedy Pogačarových plánovaných cca +10W mu bez problémů mohlo dát na Politta každý kilometr 2s k dobru. Nic záhadného se tedy během prvního úseku nedělo.

Na metě 14,4km začalo 3% stoupání, které přineslo poctivých 261 výškových metrů. O 4kg těžší de Gendt zde zaznamenává 409W 40s za Pogačarem. O 4kg lehčí váha Pogačara jedoucího konstantním výkonem 410W bez problémů umožňuje získat 2,5s na každou minutu jízdy de Gendta. Tedy opět žádná záhada.

Následuje 2,5minutové 6% členité klesání s množstvím zatáček, kde se dalo pouze odpočívat. Normované výkony všech jezdců se zde pohybovaly okolo 150W, rychlost 65km/h. Tedy velmi cenná odpočinková 2,5minutová pasáž. I tohle je vhodné si připomenout a uvědomit zároveň si jak rychle Tadej regeneruje. S trochou nadsázky by se dalo podotknout, že do závěrečné 20ti minutovky nastupuje Tadej odpočatý.

Po 5ti minutovém rovinatém intermezzu a výmeně časovkářského speciálu za silniční speciál začíná hlavní výzva dne: Závěrečný 5,5km dlouhý ikonický výjezd na Planinu krásných panen s převýšením rovných 500m.

Na začátku výjezdu je pořadí následující: Dumoulin 39:43, Pogačar +1s, Cavagna +16s, Roglič +37s.

Pogačar do kopce letí a zaznamenává VAM 1850. Porte jede ale také životní závod a zvládá VAM 1814. Na tomto úseku je pouze o 22s pomalejší než Pogačar.

 VAM 1850 je špičkový výkon, nikoliv však mimo Tadejovy možnosti. Při jeho váze 65kg to znamená jízdu výkonem 440W.

Pro ilustraci v deváté etapě na posledním kopci Marie Blanc zaznamenává Pogačar spolu s Landou, Bernalem a Rogličem KOM výkonem 440W/15:35 a jejich VAM zde činí 1844. Neboli v deváté etapě VAM 1844 zvládli 4 jezdci.

Ovšem ještě zajímavější je, že den předtím v osmé etapě, kde Pogačar útočí a získává zpět 40 sekund na svého úhlavního soka Rogliče ukazuje své desetiminutové maximum 452W/10:15 což dává VAM 1889 a neuvěřitelných 6,84W/kg (!!!).

Pogačar tedy v závěrečném výjezdu časovky svoje schopnosti pouze potvrdil. Rozhodně to nebylo nic, co by se vymykalo schopnostem jeho ani dalších jezdců bojujících o TOP 10 celkové klasifikace.

Je třeba si také znovu připomenout, že v polovině jízdy měli všichni jezdci uvedenou 2,5minutovou “regenerační přestávku”, stejně tak dalších 10 vteřin pod kopcem při výměně kola a v neposlední řadě si druhou polovinu výjezdu mohli dovolit všichni jezdci kteří se do té doby pečlivě drželi pod svým funkčním (hodinovým) prahem zapnout mnohem vyšší výkon (v oblasti VO2max), na který je profi jezdec schopen pracovat právě 8-10minut.

To co tedy zasadilo Rogličovi smrtelnou ránu nebyl Pogačar, který pouze předvedl co umí, ale hlavně Roglič sám, kterému v závěru boje jednoduše došel dech a nebyl již schopen podávat odpovídající výkon který předvedl během 9té etapy. Ostatně nebylo to poprvé. Kdo pamatuje závěrečnou časovku na loňském Giru, tak tam Rogliče porazili všichni adepti na celkové pořadí a od Pepy Černého dostal tehdy na poloviční časovkářské distanci 15 vteřin.

Senzace v podání 21ti letého Slovince, se tedy odehrála přísně v rámci jeho schopností, které si narozdíl od Rogliče udržel po celou Tour.

Primož má jak to vypadá problém s koncovkami dlouhých etapáků. Ostatně kdo zná jeho závodní historii v porovnání s Pogačarem, neměl by se tomu divit. Pogačarovy najeté kilometry jsou prostě znát, Rogličův talent zřejmě trošku brzdí jeho skokanská minulost, kde se na aerobní práci nekladl až takový důraz.

Rekapitulace závěrečného výjezdu na Planinu krásných panen:

PS: Pro ty kteří se chtějí lépe zorientovat jak se změnila cyklistika od časů Mercxe a Armstronga doporučuji FB: "trénink s watty" a zejména tento dva roky starý příspěvek :

https://www.facebook.com/treninkswatty/posts/1940524346006310

Robert Kleiner
www.s1w.cz